sv. František a přístup k bližnímBratr Ricerius [137], jak původem, tak chováním šlechtic, měl o zásluhách blaženého Františka tak vysoké mínění, že věřil, že by si jistě získal Boží milost, kdyby získal dar světcovy přízně, nebo že by byl hoden Božího hněvu, kdyby ji neměl. 2 Velmi se snažil, aby získal dobrodiní jeho přátelství, ale zároveň se obával, že by na něm objevil nějakou tajnou chybu a to by ho mohlo ještě více od této milosti vzdálit. 3 Touto obavou byl každý den velmi tísněn, ale nikomu se se svými těžkostmi nesvěřoval. I stalo se jednou, že takto, jako obvykle stísněn, přišel k cele, v níž se blažený František modlil. 4 Muž Boží okamžitě poznal, že Ricerius přišel, i to v jakém je stavu. Vlídně ho zavolal k sobě a řekl: „Můj synu, nenech se zneklidňovat žádnou obavou a žádnými pokušeními, neboť jsi mi velmi milý a mezi těmi, kdo jsou mi milými, miluji tebe obzvláštní láskou. 5 Proto přijď ke mně, kdykoli budeš chtít, a odcházej ode mě, kdy budeš chtít.“ 6 Bratr tím byl velmi udiven a ze slov svatého otce měl velikou radost. A od té doby, jist si jeho láskou, rostl, jak předtím věřil, také v milosti Spasitele.(2CEL44)
sv. František poslechl radu ohledně svého zdraví„Požehnán buď i ty, synu,“ řekl František, „že jsi na mé pochyby dal moudře tak uzdravující lék.“ A s radostí začal k svému tělu promlouvat: „Těš se, bratře tělo, a odpusť mi, neboť již budu ochotně plnit tvá přání a budu rád spěchat, abych ti ulevil ve tvých nářcích.“(1CEL211)
Sv František a pravidlo chudobyKdyž bratři diskutovali o tom, zda se smí jíst maso, když je pátek, odpověděl bratru Morikovi: „Bratře, hřešíš, když den, v němž se nám narodilo Dítě [392], nazýváš pátkem. 5 Chci, aby v takový den i stěny jedly maso, ale protože je nemohou jíst, ať jsou jím aspoň potřeny!“…A když se jednou na shromáždění bratři radili o tom, která ctnost nejvíce činí člověka Kristovým přítelem, odpověděl, jako by jim otevřel tajemství svého srdce: „Vězte, synové, že chudoba je zvláštní cestou spásy, její ovoce je rozmanité, ale jen málo lidí je zná.“(1CEL 199-200)
sv. František a rozumný přístup k pravidlům1 Kdysi šel svatý František kolem vesnice u Assisi a tu k němu přiběhl jistý Jan, velmi prostý muž, který právě oral na poli, a řekl: „Chci, abys ze mě udělal bratra, neboť už dlouho toužím po tom, abych mohl sloužit Bohu.“ 2 Když světec viděl jeho prostotu, zaradoval se a na jeho žádost odpověděl: „Bratře, chceš-li se stát naším druhem, rozdej chudým, co máš, a až nebudeš nic mít, přijmu tě.“ 3 Jan hned vypřáhl voly a jednoho z nich nabídl svatému Františkovi. 4 „Tohoto vola,“ řekl, „dáme chudým! Takový podíl z majetku mého otce mi totiž náleží.“ 5 Světec se usmál, protože se mu nemálo líbila jeho láska i prostota. 6 Když o tom však uslyšeli jeho rodiče a sourozenci, přiběhli se slzami v očích a litovali víc toho, že ztratili vola než člověka. 7 Světec jim řekl: „Buďte klidní! Vracím vám vola a bratra beru s sebou.“ 8 Vzal toho člověka s sebou, oblékl ho do řeholního roucha a pro milost prostoty ho považoval za svého oblíbeného spolubratra.(1CEL190)
sv. František o představených řáduNedlouho před tím, než ho Pán povolal k sobě, zeptal se ho bratr, který byl přitahován božskými věcmi a měl velikou lásku k Řádu: „Otče, ty přejdeš [na věčnost] a tvá rodina, která tě následovala, zůstane zde v slzavém údolí. 2 Jmenuj někoho, znáš-li v Řádu takového, na němž spočine tvůj duch a jemuž by bylo možné s důvěrou svěřit břímě generálního ministra.“ 3 Svatý František s povzdechem odpověděl: „Můj synu, vůdce tak různorodého vojska, pastýře tak početného stádce, který by na svůj úkol stačil, nevidím. 4 Ale chci vám vykreslit či, jak se říká, vymodelovat obraz, z něhož bude jasné, jaký by měl být otec této rodiny.
sv. František o pokušeníJeden bratr, který trpěl pokušením, řekl světci, když s ním byl o samotě: „Milý otče, modli se za mne, neboť věřím, že když se za mne pomodlíš, budu svých pokušení zbaven. 2 Jsem sužován nad své síly a vím, že ti to není skryto.“ 3 Svatý František mu odpověděl: „Věř mi, synu, že tě kvůli tomu ještě víc pokládám za Božího služebníka, a věz, že čím víc budeš pokoušen, tím tě budu mít raději.“ 4 A dodal: „Pravím ti, že nikdo se nemá pokládat za Božího služebníka, dokud neprošel pokušeními a strastmi. 5 Překonané pokušení je jakýmsi prstenem, kterým si Pán zasnubuje duši svého služebníka. 6 Mnozí si zakládají na dlouholetých zásluhách a radují se z toho, že nemuseli přestát žádná pokušení. 7 Ať však vědí, že Pán bere v úvahu jejich slabost, neboť už před náznakem pokušení by strachem strnuli. 8 Tam, kde se do cesty nepostavily těžké zkoušky, není ani dokonalá ctnost.“(1CEL118)
sv. František a přímluvná modlitba1 Jednou se stalo, že svatého Františka potkal opat kláštera San Giustino [192] z diecéze Perugie. Rychle seskočil z koně a krátce s ním promluvil o spáse své duše. 2 Než se rozešli, prosil ho pokorně o modlitbu. 3 Svatý František mu odpověděl: „Rád se za vás pomodlím, pane.“ 4 Opat ještě nezmizel z dohledu svatého Františka, když světec řekl druhovi: „Počkej chvilku, bratře, chci vyplnit, co jsem slíbil.“ 5 Byl totiž zvyklý, když ho někdo požádal o modlitbu, nehodit jeho prosbu za hlavu, ale neprodleně slib splnit. 6 Jakmile se František začal u Boha přimlouvat, pocítil opat v duchu dosud neznámou vroucnost a slast, takže upadl do vytržení mysli a byl jako beze smyslů. 7 Tak chvíli zůstal, a když opět přišel k sobě, poznal účinnost modlitby svatého Františka. 8 Zahořel k Řádu velikou láskou a mnoha lidem o té příhodě vypravoval jako o zázraku.(1CEL101)
sv. František a literatura pohanů3 Když se ho jeden bratr tázal, proč pečlivě sbírá také spisy pohanů a takové, v nichž jméno Páně není, odpověděl mu: „Synu, vždyť v nich jsou písmena, z nichž lze přeslavné jméno Pána a Boha [212] složit. 4 A to dobré, co v nich je, nepatří ani pohanům, ani jiným lidem, nýbrž jen Bohu, jemuž náleží každé dobro.“(1 CEL 82)
sv. František a lítost nad jehňátky)Když šel po druhé do této Marky a zase ho radostně provázel týž bratr, potkali muže, který nesl na ramenou dvě provazem svázaná jehňátka na trh, aby je prodal. Jakmile František zaslechl bečení jehňátek, zachvěl se a bylo mu jich líto. Přiblížil se k nim a pohladil je jako matka plačící dítě. Muži pak řekl: „Proč svazuješ mé bratříčky beránky, věšíš si je na ramena a tak je trápíš?“ On mu odpověděl: „Nesu je na trh, abych je prodal, protože nutně potřebuji peníze.“ 5 Světec se ho tázal: „A co se s nimi pak stane?“ Na to ten muž: „Kupci je zabijí a snědí.“ „To ne,“ odpověděl světec, „to se nesmí stát! Vezmi si místo peněz můj plášť a přenech mi ty beránky.“ 7 Muž mu s radostí beránky dal a vzal si plášť, protože měl mnohem větší cenu. Světec ho totiž dostal nový téhož dne od jakéhosi zbožného muže, aby ho chránil před zimou. 8 Když měl nyní světec beránky u sebe, přemýšlel, co si s nimi počít. Na radu bratra, který ho doprovázel, je pak vrátil tomu muži zpět 10 s příkazem, aby je už nikdy neprodával, aby se jim nic zlého nepřihodilo, ale aby o ně dobře pečoval, krmil je a pečlivě se o ně staral.(1 CEL 79)
sv. František a modlitbaV tu dobu ho bratři prosili, aby je naučil modlit se , protože jak tak v prostotě ducha putovali, neznali dosud ještě církevní hodinky. A tu jim František řekl: „Když se modlíte, říkejte Otčenáš [136] a Klaníme se ti, Kriste, klaníme se i směrem ke všem tvým kostelům na celém světě a chválíme tě, neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět .“(1CEL 45)
v. František a bohatstvíBlažený František žil s ostatními bratry blízko Assisi na místě zvaném Rivotorto [130]. 2 Stála tam opuštěná chatrč, pod jejíž střechou se před prudkými dešti skrývali a žili ti, kdo pohrdli velkými a krásnými domy. 3 Vždyť jak řekl jeden světec: „Snadněji se přijde do nebe z chudé chýše než z paláce“(1CEL 42)
sv. František a menší bratřiV řeholi totiž bylo napsáno: Ať jsou menší . Když tuto větu vysvětloval, řekl: „Chci, aby se toto bratrské společenství nazývalo Řádem menších bratří.“
sv. František a evengelizacePak je rozdělil do čtyř skupin po dvou a řekl jim: „Jděte, milovaní, po dvou [92] do různých částí světa a hlásejte lidem pokoj [93] a pokání na odpuštění hříchů [94]. A buďte trpěliví v soužení [95], jisti si tím, že Pán splní svou smlouvu a svůj slib. Pokorně odpovídejte těm, kteří se vás budou tázat, žehnejte těm, kdo vás budou pronásledovat [96], děkujte těm, kdo vás budou hanět a urážet, protože za odměnu máme připravené věčné království .“ 5 S radostným jásotem přijali bratři příkaz svaté poslušnosti a pokorně se vrhli na zem před svatým Františkem. 6 On je však objímal a jemně a s úctou každému říkal: „Hoď svou starost na Pána a on se o tebe postará“ (1CEL29)
sv. František prorocké vytrženíPřál si vědět co bude dál s ním a s bratry, po modlitbě radostně bratřím řekl: „Mějte odvahu a radujte se v Pánu [86], nejdražší, nebuďte smutní, že je nás zdánlivě málo, také moje nebo vaše prostota ať vás neleká, neboť toto mi vpravdě ukázal Pán: Bůh nám dá vyrůst ve veliký zástup a mnohonásobně nás rozšíří až do všech končin země. 2 K vašemu prospěchu jsem nucen vám říci, co jsem viděl, ač bych to raději zamlčel, kdyby mne láska nenutila říct vám to….Viděl jsem veliké množství lidí, kteří k nám přicházeli a chtěli s námi žít v hábitu svatého života a podle řehole našeho blaženého Řádu. Dosud mi ještě v uších znějí jejich kroky, jak přicházejí a odcházejí, kam jim svatá poslušnost přikazuje. 5 Viděl jsem také cesty téměř plné zástupů, jak přicházejí ze všech národů. 6 Přicházejí Francouzi, pospíchají Španělé, Němci a přibíhají Angličané a také velké množství jinak mluvících se přidávalo…. „Bratři, abychom věrně a oddaně Pánu, našemu Bohu, vzdávali díky za všechny dary a také abyste věděli, jak se máte k přítomným i budoucím bratřím chovat, slyšte pravdu o tom, co se stane. 2 Nyní, na počátku našeho života, nalezneme k jídlu nadmíru sladké a chutné ovoce, ale zakrátko nám budou nabízeny plody méně sladké a chutné 3 a nakonec dostaneme zcela hořké, které nebudeme moci jíst, protože pro svou hořkost budou zcela nepoživatelné, i když se budou zdát navenek plné vůně a krásy. Vpravdě, jak jsem vám řekl, Bůh nám dá vyrůst ve veliký lid. Ale až se tak stane, bude to, jako když muž hodí do moře nebo do jezera síť a uloví velké množství ryb [87], a když je shromáždí ve své loďce, je velmi obtížné uvézt celé množství, vybere proto ty větší a ty, které se mu líbí, do svých nádob, ostatní však vyhodí ven [88].“ (1Cel27,28)
sv. František Pokoj a dobroPři každém svém kázání, dříve než shromážděným předložil Boží slovo, vyprošoval všem pokoj slovy: „Ať vás Pán obdaří pokojem!
sv. František o vytrvalosti v Bázni Boží„Zůstávejte, všichni synové, v bázni Boží a vytrvejte v ní vždycky, neboť vás v budoucnu čekají těžká pokušení a blíží se trápení. 9 Blažení, kdo vytrvají v tom, co započali, nemálo jich odpadne kvůli budoucím pohoršením.
sv. František o jeho nemociKdyž se ho jeden bratr tázal, co by raději snášel: zda tuto vleklou a obtížnou chorobu nebo nejtěžší mučednictví z katovy ruky, odpověděl: 3 „Synu, to je mi vždy dražší, sladší a milejší, co se ve mně a ohledně mě víc líbí Pánu, mému Bohu, a toužím jedině po tom, abych byl ve shodě s jeho vůlí a poslechl ho ve všem, co se má stát. 4 Ale bude pro mě mnohem obtížnější snášet tuto nemoc i jen po tři dny, než ji zaměnit za jakékoli mučednictví. A neříkám to kvůli očekávané odměně, nýbrž kvůli mukám utrpení, které snáším.“ (1CEL 107)
sv. František z Assisi
„Když hlásáte pokoj, dbejte hlavně na to, abyste ho měli ve svém srdci.“
sv František o kostelíku v Porciunkuli v AssisA ačkoli věděl, že je nebeské království ustanoveno po celé zemi, a věřil, že Božím vyvoleným se všude udílí milost, přesto také poznal, že kostelík svaté Marie v Porciunkuli je místem naplněným zvláštní milostí a že ho častěji navštěvují nebeští duchové. 3 Často proto bratřím říkával: „Synové, hleďte, abyste toto místo nikdy neopustili! 4 Kdyby vás jednou stranou vyhnali, druhou se vraťte zpět, protože toto místo je vskutku svaté a je Božím příbytkem. 5 Zde nás Nejvyšší rozmnožil, když nás bylo jen málo, zde osvítil srdce svých chudých světlem své moudrosti, zde zapálil naši vůli ohněm své lásky. 6 Zde každý, kdo se zbožným srdcem prosí, dostane, oč žádá, a kdo na tomto místě někoho urazí, bude přísněji potrestán. 7 Proto, synové, mějte velkou úctu k tomuto místu Božího přebývání a chvalte zde Boha z celého srdce radostí a zpěvem!“ (1CEL 106)