Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Když mluvíme o adventu nebo o přípravě na Vánoce, nemluvíme jen o čekání na narození malého Ježíška. To se stalo už před dvěma tisíci lety. Ve skutečnosti vítáme Univerzálního Krista, Kosmického Krista, Krista, který se věčně rodí (inkarnuje) v lidské duši a v dějinách.
Raná východní církev, kterou ve Spojených státech a západní Evropě zná příliš málo lidí, jasně ukázala, že Kristovo vtělení projevuje univerzální princip. Vtělení neznamenalo jen to, že se Bůh stal Ježíšem, ale že Bůh řekl ano hmotnému vesmíru a samotné tělesnosti. Východní křesťanství chápe tajemství vtělení v univerzálním smyslu. Je to tedy vždy advent, protože Bůh přichází na svět navždy (viz Jan 1,9).
Jasný cíl a směr biblického zjevení směřuje k plnému, vzájemnému přebývání. Toto směřování ke sjednocení vidíme, když Bůh kráčí v zahradě s nahým Adamem a Evou a „celým šikem“ stvoření (Genesis 2,1). Toto téma nachází svůj šokující vrchol v uvědomění, že „tajemstvím je Kristus ve vás, vaše naděje na slávu“ (Kol 1,27). Jak vzrušeně říká Jan: „Poznáváte ho, protože je s vámi a je ve vás!“. (Jan 14,17). Věčné tajemství vtělení konečně dosáhne svého a „začne Beránkova svatební hostina“ (Zj 19,7-9). Dějiny nesměřují k Armagedonu ani k závěru ve stylu „Left Behind“. Ježíš na mnoha místech říká, že to bude velká svatební hostina.
ez ohledu na to, kde se nacházíme, můžeme vstoupit do prostoru, který kdysi obýval Ježíš, a najít tam skutečnou přítomnost, která k nám promlouvá. Boží hledání nás může proměnit, ne tím, že nás pozvedne ze sebe samých, ale tím, že nás uzemní v radosti a zápase lidského bytí.
Bůh potřeboval ženy k přežití. Než nás Ježíš nasytil chlebem a vínem, tělem a krví, potřeboval být sám Ježíš nasycen, a to ženou. Potřeboval ženu, která by řekla: „Toto je mé tělo, které se za vás dává.“ -Rachel Held Evansová
Bůh svěřil své já, zcela a úplně a v plné tělesné podobě, do péče ženy. Bůh potřeboval ženu, aby přežil. Než nás Ježíš nakrmil chlebem a vínem, tělem a krví, potřeboval být sám nakrmen, a to ženou. Potřeboval ženu, která by řekla: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává.“. . .
Smysl Vtělení spočívá v tom, že Ježíš je jedním z nás v obyčejnosti. Ježíš je Božím prohlášením, že Nekonečný je přítomen v tom všem. . . .
Bůh kráčí v hluboké solidaritě s lidstvem, sdílí naše utrpení i okamžiky naděje. Uprostřed našich těžkostí je Bůh s námi. Jméno Emmanuel zůstává na našich rtech v neklidných časech.
Kristus, druhá osoba Trojice, Kristus, Stvořitel vesmíru nebo možná mnoha vesmírů, který dobrovolně a s láskou opouští veškerou svou moc a přichází na tuto ubohou, hříchem naplněnou planetu, aby s námi několik let žil a ukázal nám, jací bychom měli a mohli být. Kristus k nám přišel jako Ježíš Nazaretský, zcela lidský a zcela božský, aby nám ukázal, co to znamená být stvořen k Božímu obrazu. Ježíš, jak nám připomíná Pavel, byl prvorozený z mnoha bratří [Římanům 8,29].
Nemusíme se bát hloubky a šíře vlastního života, toho, co nám tento svět nabízí nebo co po nás žádá. Je nám dáno svolení, abychom se důvěrně seznámili s vlastními zkušenostmi, poučili se z nich a dovolili si sestoupit do hloubky věcí, dokonce i svých chyb, než se pokusíme vše příliš rychle překonat ve jménu jakési idealizované čistoty či nadřazenosti. Bůh se skrývá v hlubinách a není vidět, dokud zůstáváme na povrchu čehokoli – dokonce i hlubin našich hříchů.