Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Pro tyto pouštní matky a otce nebyla modlitba chápána jako transakce, která nějak potěší Boha (chápání modlitby jako řešení problémů, které se objevilo mnohem později), ale jako proměna vědomí toho, kdo se modlí. Modlitba byla probuzením vnitřního dialogu, který se z Boží strany nikdy nezastavil. Proto mohl apoštol Pavel tak často mluvit o tom, že se modlí „stále“ (1 Sol 5,17)
„Nepřetržitá vnitřní modlitba Ježíšova je neustálé nepřerušované vzývání božského jména Ježíš rty, v duchu, v srdci, při vytváření myšlenkového obrazu Jeho stálé přítomnosti a vyprošování Jeho milosti při každém zaměstnání, v každé době, na všech místech, dokonce i během spánku. Výzva je formulována takto: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou.
To, co od nás Milovaný chce, je čin. Chce, abyste se o ni postarali, když je některá z vašich kamarádek nemocná. Nebojte se, že přerušíte svou zbožnou praxi. Mějte soucit. Pokud ji něco bolí, cítíte to také. Pokud je to nutné, postíte se, aby se mohla najíst.
Jakmile si zvyknete meditovat, stanete se zkušenějšími v tom jak vstoupit rychleji do tichého, meditativního stavu otevřenosti vůči Bohu. Krůček po krůčku se budete víc a víc seznamovat s vnitřní krajinou svého nově probuzeného srdce. Když dovolíte svému nově probuzenému srdci častěji odpočívat v meditativním vědomí, pomalu naleznete v sobě střed a jádro skrytých hlubin Boha.
„Modlím se, aby Kristus přebýval skrze víru ve vašich srdcích“ (Efezským 3:17). Je to základní rozměr naší existence, v němž si plně uvědomujeme naše obdarování božskou přirozeností, kde dokonce prožíváme, jak jsme nekonečně důvěrně vdechováni a vydechováni Bohem.