Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
jednota v srdci vesmíru.Ať už ji nazýváte posvátnou jednotou, Bohem, vesmírem, základem bytí, zdrojem nebo Jedním, není tam někde venku, ale je vepsána do toho, co jsme a kde jsme….. Kde by vůbec mohl nebýt Zdroj této láskyplné, vztahové reality, světelné sítě spojující všechny věci?
Když objevíme a žijeme z koherence ve svém bytí, zjistíme, že jsme ve vztahovém poli se všemi bytostmi, s mystickou jiskrou v centru, která nás všechny spojuje.
Elizabeth Johnsonová : Svět se jako dobré Boží stvoření stává svobodným partnerem svého vlastního stávání, zatímco Stvořitel umožňuje jeho existenci v každém okamžiku. Stručně řečeno, Bůh tvoří svět tím, že mu umožňuje, aby se sám tvořil. Duch svatý zdaleka nenutí svět, aby se vyvíjel podle předem připraveného plánu, nýbrž ho neustále volá k nové a nečekané budoucnosti.
Genesis popisuje „samotnou dobrotu“, která přichází na konci dlouhého procesu stvoření….. Tento harmonický celek je tak dobrý, že si Stvořitel bere takříkajíc volno, aby se z něj mohl těšit. Tento den odpočinkové radosti nám říká, že smyslem existence nejsou peníze, moc, sláva, bezpečí ani nic jiného než toto: podílet se na dobrotě, kráse a živosti stvoření.
Jen proto, že jedna skupina používá slovník na jedné úrovni a ti z naší skupiny používají slovník na jiné úrovni, jakým právem můžeme tvrdit, že náš slovník je jediným pravdivým popisem vesmíru?
Je to, jako by Bůh věčně přicházel na návštěvu, ale my jsme málokdy doma. Pravděpodobně jsme někde venku a kupujeme si duchovní knihu nebo něco jiného, nebo se s někým hádáme o Bohu. Takže se stále snažíme vstoupit do tohoto rytmu….. Jak se můžete naučit pohybovat se s Bohem danou přirozeností prvotního rozvíjejícího se rytmu svého života a svého průchodu časem od narození až po smrt?
Františkánský teolog svatý Bonaventura (asi 1217-1274), navazující na Ježíšovo vtělení a Františkovu lásku k celé přírodě, viděl ve všem stopy či otisky Boha. Celý svět je „vtělením“ Božího tajemství, ba přímo „Božím tělem“ (viz Řím 8, 19-23). Ježíš je mikrokosmem makrokosmu, hologramem celku, korporativní osobností lidstva – jinými slovy, zástupcem všeho a všech ostatních (viz Kol 1,15-20).
V Trojici má láska konečně pevnou definici a popis. Je-li Trojice šablonou pro veškeré stvoření, od atomů po galaxie, pak je krásnou metaforou pro Boha metafora vodního kola, které se vždy vylévá jedním směrem. Dávání a odevzdané přijímání jsou tvarem skutečnosti. Nyní se láska stává mnohem větší než pouhé emoce, pocity, zamilovanost nebo pomíjivý románek. Je dokonce fyzickým a metafyzickým tvarem vesmíru.
Vděčnost rozhýbe stagnující energii, když se cítíme v životě zaseknutí. Jednoduchý akt praktikování vděčnosti narušuje negativní myšlenky a mění naše myšlení tak, abychom viděli svět pozitivně.
Struktura darů ve vesmíru je strukturou vzájemně závislého společenství přírody a bližních, které se táhne napříč věky a v němž pečujeme o to, co nám bylo předáno, a jako odpověď dáváme dary druhým. Nejedná se o uzavřený kruh výměny; spíše se podobá kruhům, které se vlní na rybníku, když se do vody vhodí oblázek.
Je-li Kristus tělem Božím, kterým je, pak chléb, který nabízí, je také tělem vesmíru. Podívejte se do hloubky a všimněte si slunečního svitu v chlebu, modré oblohy v chlebu, mraků a velké země v chlebu. Můžete mi říci, co v chlebu není?