Thomas Merton: Tady je nevyslovitelné tajemství: ráj je všude kolem nás a my mu nerozumíme. Je otevřený dokořán. Meč je odňat, ale my o tom nevíme: odcházíme „jeden ke svému statku a druhý ke svému zboží“. Světlo se rozsvítí. Hodiny tikají. Termostaty fungují. Kamna vaří. Elektrické holicí strojky plnící rádia statickou elektřinou. „Moudrost,“ volá diakon za úsvitu, ale my se toho neúčastníme. [2]
Ó Pane, dej, ať se účastníme. Ať neztratíme chuť jeho kouzla, ani kapku této nejsvětější hodiny.