Vzkříšení pohání nadějné jednání

frantiskan

Ve skutečnosti Ježíšovo vlastní vzkříšené tělo hovoří o důležitosti nářku uprostřed radosti. Dokonce i v tom nejtriumfálnějším příběhu, jaký kdy Písmo a dějiny vyprávěly, zůstávají jizvy (Jan 20,27)….. Vzkříšení je cestou vpřed z hrobu, která ctí jizvy, jež si neseme, a pomáhá nám nést je s odolností a nadějí.

Boží otisky v přírodě

Milovat to, co je před námi

frantiskan

Možná, že jakmile dokážeme vidět Boha v rostlinách a zvířatech, naučíme se ho vidět i v našich bližních. A pak se možná naučíme milovat svět. A pak, až se všechno to milování uskuteční, až se všechno to vidění stane, až za mnou takoví lidé přijdou a řeknou mi, že milují Ježíše, uvěřím tomu!

Františkánská cesta

frantiskan

František četl a učil se o Bohu všude, i mimo kostel nebo učebnu, a reagoval na slovo, jak bylo živé ve všem…. Slovo a svět – to je přece náš domov a my nacházíme způsoby, jak se rozhodnout žít zde společně jeden s druhým. Musíme vzít do rukou Bibli a zároveň náš svět, držet je a nechat je, aby nás držely, něžně a jemně je otevřít a začít jimi listovat, ale jen tak, jak se nám samy nabízejí. Musíme se dívat všem a všemu do tváře a žasnout nad tím, jak se na nás dívá Boží tvář.

Znovu zasvěcení našich životů

frantiskan

Jezuitský teolog Teilhard de Chardin napsal: „Na základě Stvoření a ještě více na základě Vtělení není zde dole nic profánní pro ty, kdo umí vidět.“ [2] Svět je jen jeden, a to ten nadpřirozený. Neexistuje žádný „přirozený“ svět, kde by nebyl Bůh. Vše je nadpřirozené. [3]