Být křesťanem tedy znamená být nevyhnutelně a navždy člověkem naděje. Bůh v Kristu říká, že toto je to, co bude trvat: můj život a moje láska budou mít vždy a navždy poslední slovo.
Rozvrácená láskou
Mechtilda z Magdeburku na knci života – stejně jako František z Assisi:
Děkuji ti, Pane, že když jsi mi ve své lásce odňal všechno pozemské bohatství, nyní mě oblékáš a živíš dobrotou druhých, takže už neznám věci, které by mohly mé srdce obléci do pýchy vlastnictví.
Pane, děkuji Ti, že od té doby, co jsi mi vzal zrak, mi sloužíš očima druhých.
Pane, děkuji Ti, že od té doby, co jsi mi vzal sílu mých rukou a sílu mého srdce, sloužíš mi nyní rukama a srdcem druhých.
Kontinuum života
Nyní na hlubší úrovni chápu, co Ježíš myslel slovy „pokud neodejdu, Duch nemůže přijít“ (Jan 16,7). Myslím, že normální vzorec v dějinách je, že každá generace přechází a staví mosty lásky a důvěry pro další generaci, která přichází po ní. To nejdůležitější pro nás všechny je, abychom byli někde spojeni. Pokud jste nikdy nemilovali, neexistuje žádný most. . . .
Bůh je s námi skrze všechno
Jediným Božím úkolem je proměnit smrt v život. To je to, co Bůh dělá s každým novým jarem, každým novým životem, každým novým obdobím, každým novým čímkoli. Bůh je ten, kdo vždy proměňuje smrt v život, a nikdo, kdo důvěřuje tomuto Bohu, nebude nikdy zahanben (Žalm 25:3).