Zdánlivě ztracený čas se stává časem našeho růstu ke zralosti
To znamená, že čas, který můžeme instinktivně považovat za neproduktivní, čekací nebo rutinní činnost, je nezbytný pro náš růst ke křesťanské a lidské zralosti. Důležité je, jak trávíme čas, který považujeme za nepodstatný. Nejde jen o známé benediktinské spojení laborare a orare [pracuj a modli se], ale o širší závazek k životu podle „pravidla“, k životu, který považuje za samozřejmé, že každý aspekt dne je součástí jediné nabídky…..