Ježíš nepřišel ani tak založit samostatné nebo nové náboženství, jako spíše předložit univerzální poselství o zranitelnosti a základní jednotě, která je nezbytná pro přežití všech náboženství, lidské duše i samotných dějin. Křesťané tedy mohou Ježíše právem nazývat „spasitelem světa“ (Jan 4,42), ale už ne v konkurenčním a imperialistickém smyslu, jak ho obvykle prezentovali. Zranitelnost a jednota podle své definice nesoutěží ani nedominují. Kosmický Kristus není hrozbou pro nic jiného než pro oddělenost, iluzi, nadvládu a imperiální ego.