Milé, drahé tělo, chápu to. Nebo alespoň začínám chápat. Nemáš neomezené zásoby. Dochází ti a já ti musím naslouchat. Možná bych opravdu měla jít spát o něco dřív nebo ti odpustit chuť na ty extra slané brambůrky. Musím vycítit, kdy se ti nedaří, a jemně uznat, že se skutečně měníš.
