Když něco milujeme, propůjčujeme tomu duši, vidíme jeho duši a dovolujeme, aby se jeho duše dotýkala té naší. Musíme něco hluboce milovat, abychom poznali jeho duši (anima). Před rezonancí lásky jsme většinou nevšímaví k významu, hodnotě a síle obyčejných věcí, které nás „zachraňují“ a pomáhají nám žít ve spojení se Zdrojem veškerého bytí.
Na příbězích záleží
Změna paradigmatu se stává nutnou, když se předchozí paradigma stane natolik plné děr a záplatovaných „oprav“, že je nutná jeho celková změna. Změna myšlení, která se kdysi mohla jevit jako hrozivá, se nyní jeví jako jediná cesta vpřed a jako skutečné záchranné lano. Doufám, že se opět nacházíme v jednom z těchto kritických okamžiků. Mohli bychom být ochotni přijmout nový příběh, nový soubor přesvědčení, hodnot a systémů, které by mohly změnit (a možná i zachránit) lidstvo a náš svět?