Když se na okamžiky dětského trauzmatu z otce dívám zpětně, vidím, jak mě Bůh vedl do tajemných a paradoxních vod, do nichž jsem byl pozván, abych si uvědomil, že v konečném důsledku neexistuje žádná zeď, žádná bariéra mezi protikladnými póly traumatu a transcendence, které se v průběhu našeho života setkávají, prolínají a vzájemně prostupují nekonečně rozmanitými způsoby.
