Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Dr.Barbara Holmes: Navzdory tomu, že se školní docházka a další vzdělávání snažily mé zkušenosti znehodnotit, věděla jsem, že každodenní mystika je skutečná. Nebylo možné mě přesvědčit ani naučit o opaku. Popisuji mystiku jako přirozenou součást každodenního života a všechny věci, které popisuji, se děly v běžném čase. Nebyla to žádná podivná hudba, rozmáchlé pláště ani strašidelná zaklínadla… jen hluboké pochopení posvátna a ochota nechat se vést dary
Jak někteří z vás vědí, přešel jsem na formu modlitby, kterou nazývám „nazírání“ – nazírání bez posuzování, bez analýzy, bez kritiky. Včera odpoledne, za poměrně mírného zimního dne v Albuquerque, jsem vzal svého psa Opieho na malou procházku. Na druhém konci parkoviště je lavička, tak jsem si tam sedl. Opie vyskočil vedle mě a jen jsme tam spolu koukali asi od 15:00 do téměř 16:30 hodin.
V hloubi duše je každý z nás mystikem. Když se napojíme na tuto energii, znovu ožijeme a zrodíme se. Z kreativity, kterou uvolňujeme, se rodí prorocké vize a dílo, které všichni toužíme uskutečnit jako svůj dar světu. Chceme sloužit v jakékoliv funkci, kterou můžeme. Navázání kontaktu s mystickým nitrem je počátkem naší hluboké služby…..
Barbara Holmesová: Každý člověk má nějakou mystickou zkušenost. Možná se nerozdělila moře a možná nechodil po vodě, ale přesto se v našem životě udály úžasné zázraky. Jen jsme je nesdíleli ve společenství, a proto se o ně necítíme pohodlně dělit jako jednotlivci. Řeknu vám základy své osobní mystiky, abyste zvážili své…..
Richard Rohr:Podle mé zkušenosti je františkánská mystika důvěryhodnou a jednoduchou cestou právě proto, že se odmítá nechat „mystifikovat“ doktrinálními abstrakcemi, moralismem nebo falešnou askezí (i když někteří františkáni se touto cestou vydali). Františkánská cesta je skutečně chodníkovou spiritualitou pro ulice světa, cestou velmi možnou a přitažlivou pro všechny budoucí hledající. Netrvá na tom, že každý člověk musí žít v celibátu, izolovat se od ostatních, být vysoce vzdělaný nebo se jakkoli vyvyšovat nad své bližní.
Musíme ctít nekonečné tajemství vlastní životní cesty, abychom v ní rozpoznali Boha. Nebo je to naopak? Zdá se, že Bůh nás k sobě nenechá přiblížit, pokud nepřineseme všechno ze sebe – v lásce – včetně naší zlomenosti. Proto je Dobrá zpráva skutečně dobrou zprávou. Nic není zbytečné.
„Mystika“ je tedy jednoduše toto vědomí Boží přítomnosti ve všem, skrze všechno a se vším pro jeho blaho….. Zajímavé je, že tato víra, nikoliv v sebe sama, ale v Boha, nás může osvobodit k životu plnému radikálních změn. Možná je to jediná věc, která to dokáže. Na takovou naději nespoléháme jako na způsob, jak se vyhnout osobní odpovědnosti – „nechme to na Bohu“ -, ale spíše nás tato naděje osvobozuje od tlaku na výsledky, abychom mohli přidat své nejlepší úsilí k danému úkolu.
Upřímně si myslím, že František našel třetí cestu, která je tvůrčí a odvážnou rolí proroka a mystika. V podstatě zopakoval to, co říkají všichni proroci: že poselství a prostředek pro poselství musí být totéž. A František kladl důraz na samotné médium, místo aby pokračoval v objasňování nebo zadržování pouhého slovního poselství; to bývá „kněžská“ práce, kterou František pro sebe nikdy nechtěl.
Byla to jedinečná Ježíšova osoba, kterou si František a Klára zamilovali právě v jeho vtěleném a pokorném stavu, kdy se ztotožňoval s vyloučenými a malými, které Ježíš nazývá „nejmenšími z těchto“
Uvědomil si, že má svobodu stát se občanem světa, který se ještě nenarodil, žít podle jiných hodnot než jeho rodiče a vrstevníci a vyzvat je, aby se na život dívali z nové perspektivy: V tomto případě se jednalo o vizi Boha, nikoli o konzumní způsob života, provinčnost a snahu o získání statusu ze třináctého století.