Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
modlitba Čerokijů: Když se rozhlížím po tomto posvátném kruhu, vidím, že jsem spřízněn s celým tvým stvořením a že každý v tomto kruhu je stejně posvátný jako já. Všem jsi nám dal příběhy, které můžeme vyprávět, ale ve všech našich příbězích nacházíme tebe. Právě tebe v druhém si nejvíce cením, Velké tajemství. Prosím, uč mě o sobě v tomto posvátném kruhu, abych tě mohl poznat a více tě odrážet na této dobré zemi, v celém společenství stvoření, včetně lidí. Děkuji ti!
R.Rohr: Má-li mít náboženství a věřící lidé tváří v tvář masivnímu obchodování se smrtí a popírání této doby nějakou morální důvěryhodnost, musíme s velkým spěchem přejít k životu v politické svatosti.
Barbara Harrisová: Ježíš nás slyší, když voláme, ale odmítá vyskočit, když zmáčkneme tlačítko paniky. Bojíme se spoléhat na tuto přítomnost a zachraňující moc. Ve spěchu a úzkosti máme tendenci spoléhat se na to, co můžeme vidět, spočítat, nahmatat a pocítit. Zapomínáme, že takové věci pominou. Potřebujeme, slovy starého hymnu, „stavět své naděje na věčných věcech a držet se neměnné Boží ruky“.
R.Rohr: Přímluvné nebo prosebné modlitby jsou jedním ze způsobů, jak svůj život zasadit do naprosté upřímnosti a strukturální pravdy. Všichni jsme před Bohem a vesmírem navždy prosebníky.
Začala jsem vše vidět novýma očima
Během této doby se změnil způsob, jakým jsem se modlila. Před mou ztrátou byly mé modlitby prosbami za věci, v něž jsem doufala, že je budu mít, nebo přímluvami za druhé. Nyní moje jediná modlitba zněla: „Ukaž mi. Ukaž mi“ nebo „Nauč mě vidět“. Vedení z mého nitra mě skrze tuto modlitbu začalo proměňovat. Pocítila jsem upřímnou touhu pomoci druhým uvědomit si to, co jsem si začala uvědomovat já – že v dobách, na které neexistují snadné odpovědi a kdy je vaše utrpení velké, vám něco z nitra dokáže pomoci a chce vám pomoci.
Mystikové, ti, kdo se skutečně modlí, to vědí. Ti, kdo hluboce vstupují do velkého tajemství, nezažívají Boha, který srovnává, rozlišuje a soudí. Zakoušejí všeobjímajícího příjemce, příjemce, který v každém jednotlivci rozpoznává božský obraz.
Radikální soucit, který si představuje jako jádro praktického jednání, nemůže vzniknout z pocitu povinnosti nebo z donucení pravidly či emoce. Je to smysl srdce, který činí nesnesitelným být lhostejný k potřebám druhého nebo považovat někoho za „nižšího“ než sebe.
Až vám příště přijde na mysl nějaká zášť, negativita nebo podráždění a budete ji chtít přehrát nebo se k ní připoutat, přesuňte tuto myšlenku nebo osobu doslova do prostoru svého srdce, protože takové komentáře jsou téměř celé uloženy ve vaší hlavě. Tam je obklopte tichem (což je v srdci mnohem snazší). Tam ji obklopte krví, která vám často bude připadat teplá jako uhlíky. Na tomto místě je téměř nemožné komentovat, soudit, vytvářet dějové linie nebo zůstat nepřátelský.
Pokud naše modlitba jde do hloubky a takříkajíc „vtrhne“ do našeho nevědomí, celý náš pohled na svět se změní ze strachu na spojení. Už nežijeme uvnitř svého křehkého a zapouzdřeného já a necítíme potřebu ho chránit. V meditaci se posouváme od vědomí ega k vědomí duše, od pohonu strachu k pohonu lásky. To je vše v několika slovech!
Potřebujeme Boha, aby nás podržel a vedl
Neexistuje jen takzvaná temná noc duše, ale [také] temná noc světa. Co když je náhodou naše doba vývoje dobou temné noci – dobou krize a přechodu, kterou je třeba pochopit, má-li být součástí učení se nové vizi a harmonii lidského druhu a planety?