Básnířka Ann Weems (1934-2016) zažila tragédii na vlastní kůži, když byl zavražděn její jednadvacetiletý syn. Svůj hluboký zármutek vložila do psaní vlastních verzí žalmů nářků. Zde si bere příklad z Ježíšova vlastního pláče:
Stěžování si Bohu
„Blahoslavení, kteří truchlí,“ říká Ježíš. Miliony lidí v našem světě truchlí, protože jejich blízcí byli zabiti válkou, hladem nebo nespravedlností. Truchlíme pro ty, kdo umírají ve válce? Pro ty, které zpopelnily jaderné zbraně a bomby? Pro [mnoho tisíc] lidí, kteří každý den umírají hlady? Dovolíme, aby se našich srdcí dotkl zármutek chudých ve světě? Díváme se utrpení světa do očí… nebo se odvracíme a oddalujeme tak svou vlastní nevyhnutelnou konfrontaci se zármutkem? Ježíš slibuje, že když truchlíme nad smrtí našich sester a bratří na celém světě, Bůh nás utěší a my nalezneme pokoj – dokonce radost, o které jsme nevěděli, že je možná.
Veřejný nářek
Hádejte, kdo nechce, abyste tento smutek cítili? Hádejte, kdo chce, abyste přijali svou novou realitu a navždy se jí podřídili? Hádejte, kdo chce, abyste na veřejnosti nasadili šťastnou tvář? Hádejte, kdo vás chce porazit v citové otupělosti místo citové živosti? Vaši utlačovatelé, ti, kteří profitují z vaší poddajnosti, ti, kteří chtějí, abyste byli šťastnými a dobře přizpůsobenými trubci v jejich systému. Nechtějí, abyste cítili svou vlastní bolest.