Soucitná kontemplace

frantiskan

Kontemplativní moudrost rozeznává, že sami sobě bráníme v probíhající sebetransformaci, když se přistihneme, jak skrze zaťaté zuby vykládáme principy tance, který nám naše vlastní do sebe zahleděná strnulost nedovolí tančit. Ale bez ohledu na to, jak pošetilí a zlomení můžeme být, soucitná láska je vždy připravena vysušit ze situace strnulost založenou na strachu do té míry, abychom mohli začít rozpoznávat naše stále přítomné pozvání k zapojení se do obecného tance Boha, který je s námi v naší zlomené situaci zajedno.

Najděte si svou cestu kontemplace a praktikujte ji

frantiskan

Zůstat věrný svým kontemplativním praktikám vyžaduje poctivost, s níž zůstáváme věrni závazku, který nikdo nevidí; spočívá v tom, že se celým srdcem odevzdáváme prostým úkonům, které se navenek zdají být jen náhodným plynutím času. Jsme-li však věrni této nenápadné cestě věrnosti našim každodenním kontemplativním praktikám, začne jemné vědomí hloubek, k nimž poskytují přístup, pronikat do samotné struktury naší každodenní životní zkušenosti. Pomalu, zpočátku téměř nepostřehnutelně, se věrnost našim kontemplativním praktikám vyvíjí v obvyklé vědomí, kterému neunikne překvapivý zjev Boha, jenž se objevuje v něčem tak bezprostředním a prostém, jako je sluneční světlo, které náhle zaplní místnost v zamračeném dni. 

Neobyčejné všední okamžiky

frantiskan

Sednete si tedy k meditaci nejen proto, že vám pomáhá nalézt odpočinek v náručí beztvarého Milovaného, ale také proto, že zvyšuje vaše šance, že budete ohromeni krásou, až se vrátíte zpět. Setkání s posvátnem, které vyzařuje z jádra všednosti, vám dodá odvahu pěstovat klid a prosté vědomí. Uprostřed světa, který vás prosí, abyste se rozptýlili, to není snadná praxe. Přesto se stále objevujete. Jste nezdolní. Žízníte po úžasu.

Jen tohle

frantiskan

Při výdechu se cvičte v přijímání toho, že život je takový, jaký je v tomto okamžiku. Dovolte mu být zde, právě takový, jaký je. Vdechujte pocit dostatku, spokojenosti, že vlastně všechno je v pořádku právě tady a teď, že nic víc nepotřebujeme. Vydechujte přijetí toho, jak se věci mají.  

Uznávání a oceňování         

frantiskan

Rabín a teolog dvacátého století Abraham Joshua Heschel [1907-1972] hodně psal o „radikálním úžasu“ [2], pocitu „wow“ nad světem, který je podle něj kořenem spirituality. Je to něco, co lidé často zažívají v přírodě – na pověstném vrcholu hory, při procházce lesem, při pohledu na nádherný výhled na oceán. Ale myslím, že jde také o to, vnést tento pocit úcty do maličkostí, které často považujeme za samozřejmé nebo za součást pozadí našeho života. Patří sem květiny u silnice; chuť zmrzliny v našich ústech; … nebo najít na zemi opravdu, ale opravdu dobrý klacek. A patří sem i věci, které obvykle ani nepovažujeme za potěšení, jako je teplá mýdlová voda na našich rukou, když myjeme nádobí.

Od strachu ke spojení

frantiskan

Pokud naše modlitba jde do hloubky a takříkajíc „vtrhne“ do našeho nevědomí, celý náš pohled na svět se změní ze strachu na spojení. Už nežijeme uvnitř svého křehkého a zapouzdřeného já a necítíme potřebu ho chránit. V meditaci se posouváme od vědomí ega k vědomí duše, od pohonu strachu k pohonu lásky. To je vše v několika slovech! 

Potřebujeme Boha, aby nás podržel a vedl

Solidarita je Ježíšova strategie

frantiskan

Ježíšův vhled přivedl k tomu, že zde v CAC klademe důraz na kontemplaci a duchovní obrácení, a ne na čistý a prostý aktivismus. Pokud univerzální spřízněnost, solidaritu, společenství s Bohem, se sebou samými a se zbytkem světa denně prožíváme a žijeme, máme skutečně velmi fundovaný plán a rozjezd pro mírotvornou činnost, práci pro spravedlnost, sociální reformu, občanská a lidská práva – ale nyní z velmi pozitivního místa, kde „já a Otec jsme jedno“ [Jan 10,30]

Řešením je zpomalení

frantiskan

Zpomalit“ … se zdá jako špatná věc, když na hoře hoří. Ale tady jde o to, že neustálým „spěcháním“ často ztrácíme ze zřetele hojnost zdrojů, které by nám mohly pomoci čelit nejnáročnějším krizím dneška. Spěcháme podle stejných vzorců, na které jsme zvyklí. Samozřejmě neexistuje jediný způsob, jak reagovat na krizi; neexistuje žádný univerzálně správný způsob. Nicméně výzva ke zpomalení funguje tak, že nás staví tváří v tvář neviditelnému, skrytému, nepovšimnutému, dosud nevyřešenému….. Jde o to zůstat na místech, kde straší. [1]