moje čekání
může být požehnáním
a mé truchlení
se stane požehnáním
a náhrobní kámen
bude požehnáním
a nekonečné ticho
mi získá požehnání.
Milosrdný Bůh
Abychom se však tuto lekci naučili, skutečně naučili, musíme podobně jako Jonáš projít milostí a tajemstvím zmatení. Samozřejmě potřebujeme i mnoho dalších milostí – například milost klidného sezení, milost meditace, milost a energii k práci pro mír a k boji za spravedlnost. Ale někdy teprve uprostřed „bouře“, v srdci bouře okolností, které nemůžeme ovlivnit, si konečně uvědomíme něco z úžasného Božího tajemství a také si uvědomíme, jak daleko za vším, co si dokážeme představit nebo v co můžeme doufat, jsou [Boží] plány jak s námi, tak s celým světem.
Útěk před voláním
Důvěřujte Bohu, důvěřujte Duchu svatému, že vás povede do veškeré pravdy. Ujasněte si svůj záměr, že ano, budete následovat, jak jste povoláni, bez výjimky. Stačí, když svůj záměr oznámíte Bohu, a čekejte, až vás Duch svatý povede k naplnění vašeho povolání. [2]
Jediné znamení, které Ježíš nabízí
Velká část mé dřívější práce s lidmi a spiritualitou spočívala v tom, že jsem je učil, jak důvěřovat svému času v břiše velryby, jak tam zůstat, aniž by to potřebovali napravovat, ovládat nebo dokonce plně chápat, a čekat, až je Bůh vyplivne na nový břeh. Říká se tomu „liminální prostor“ a já věřím, že veškerá hloubková transformace se odehrává uvnitř liminálního prostoru. Doufat příliš rychle znamená doufat ve špatnou věc. Břicho velryby je velkým učebním prostorem, a tak není divu, že Ježíš řekl, že je to jediné znamení, které hodlá dát (Lk 11,30). [3]
Odevzdání se daru naší duše
Musíme naslouchat, čekat a modlit se za své charisma a povolání. Většina z nás je opravdu dobrá jen v jedné nebo dvou věcech. Meditace by měla vést k ujasnění si toho, kým jsme, a možná ještě více toho, kým nejsme. Toto druhé odhalení je stejně důležité jako to první. V průběhu let jsem zjistil, že je obtížné sednout si a říct lidem, co není jejich darem. Pro jednotlivce je obvykle velmi ponižující čelit vlastním iluzím a neschopnostem. Nejsme obvykle lidé, kteří mluví pravdu. Nemluvíme pravdu jeden s druhým, ani naše kultura nepodporuje cestu k Pravému Já. Falešné Já se často staví do pozice zbytečných neúspěchů a ponížení.
Jonášovo znamení
Nejraději bychom měli jasné a snadné odpovědi, ale otázky nabízejí největší potenciál otevřít nás proměně. Snažíme se měnit události, abychom se vyhnuli změně sebe sama. Musíme se naučit zůstat s bolestí života, bez odpovědí, bez závěrů a některé dny i bez smyslu. To je nebezpečná skrytá cesta kontemplativní modlitby.