Když jsem byl v roce 1969 vyslán jako diakon do Acoma Puebla v Novém Mexiku, měl jsem jen základní znalosti o náboženství původních obyvatel. Pozoroval jsem, jak matky v pueblu ukazovaly svým dětem, jak si mají tiše zamávat ranním sluncem směrem k obličeji, stejně jako se my učíme „žehnat“ znamením kříže. Domorodí obyvatelé zde měli kontemplativní modlitbu dávno předtím, než jsme se objevili my, františkáni.
