Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
10. shromáždění Světové rady církví : Dílem stvoření v Bohu je jednota rozmanitosti, kde všechny životy koexistují v harmonické rovnováze, protože všechny pocházejí od Boha. Každé semínko, které vyklíčí, začíná stvoření znovu a ani jedno semínko nemůže vyrůst, pokud mu to Stvořitel neumožní. Věříme, že naplňování spravedlnosti vůči Božímu stvoření je základem osvobození a lidského hledání sebe sama.
V jazyce Čerokíjů : Cesta harmonie – popisuje stav bytí, kdy je vše tak, jak má být, nebo jak bylo stvořeno, aby bylo. Eloheh znamená, že lidé žijí v míru, nikoli ve válce, že je o Zemi pečováno a že je na ní hojnost produkce, takže nikdo netrpí hladem. Eloheh znamená, že se lidé k sobě chovají spravedlivě a že nikdo není dlouho cizincem.
Brian McLaren: V mém snu by naše životodárné spojení se sebou navzájem a s živou Zemí bylo základní, ústřední a posvátné… a všechno ostatní, od ekonomiky přes vlády až po školy a náboženství… by se znovu vyjednalo tak, aby z tohoto základního spojení vycházelo. V mém snu bychom poznávali Boha nikoli odděleně od stvoření, ale jako živé světlo a svatou energii, s níž se setkáváme ve stvoření a skrze něj: vtěleného, inkarnovaného, v proudu a toku minulosti, přítomnosti a budoucnosti, poznaného nejblíže v energii lásky.
A já se rozhlédla po té bráně zesnulých a unavených a pomyslela si, že v tomhle světě chci žít. Ten sdílený svět. Ani jeden člověk v té bráně – jakmile přestal zmatený pláč – nevypadal, že by se bál někoho jiného. Vzali si sušenky. Chtěla jsem všechny ty ostatní ženy také obejmout. Tohle se pořád může stát kdekoli. Ne všechno je ztraceno.
otomek Čerokézů: Chápu to tak, že naší odpovědností jako původních obyvatel je být strážci země. To znamená celek všech ekosystémů a všech lidských systémů….. To je můj úkol na zemi.
To je úkol těch, kdo chtějí následovat Ježíše: žít ve spravedlivých vzájemných vztazích, pracovat na obnově celistvosti těch lidí a vztahů, které oni sami i ostatní porušili, a co nejlépe napravovat to, co se napravit nedá. Tato praxe obnovy a nápravy vztahů mezi lidmi a Bohem a mezi lidmi navzájem není nepodobná praxi, kterou se zabývá současná restorativní justice.
Jedno z nejužitečnějších učení Jana Dunse Scota (asi 1266-1308) říká, že křesťanská morálka ve své nejlepší podobě usiluje o „harmonii dobra“. Harmonizujeme a vyvažujeme nezbytnou péči o sebe s neustálým přesahem za hranice sebe sama k lásce k druhým.