Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Osvícení znamená vidět a dotknout se velkého tajemství, velkého vzoru, Velké skutečnosti. Ježíš tomu říkal Boží vláda, Buddha tomu říkal osvícení. Filozofové by to mohli nazvat Pravdou. Mnozí z nás ji vnímají jako Základní lásku. Zde je mantra, kterou si můžete během dne opakovat, abyste si ji připomněli:
Boží život žije sám v sobě ve mně. Uvědomuji si, že život žije sám v sobě ve mně.
Boží láska žije sama sebe ve mně. Uvědomuji si, že ve mně žije láska.
Svět je takový, jak ho vidíte a jaký si ho uděláte. Pokud se na svět díváte laskavýma očima, svět vám to oplatí laskavostí. Pokud se na něj díváte s podezřením a sobectvím, dostane se vám na oplátku toho samého. Důvěra plodí důvěru a strach plodí strach.
Pouze ti, kdo jsou Duchem vedeni ke stále hlubšímu vidění, naslouchání a odevzdání – duchovní hledači a sebezpytci – se dostanou do rukou živého Boha. Vždy to bude „úzká brána a těžká cesta“, kterou „projde jen málokdo“ (Mt 7,14).
Proč to vlastně dělám? Proč cítím to, co cítím? Tento hněv, tuto bolest? Dokud to nepocítíme, dokud nesestoupíme do zármutku, do hlubin, do velkého nevědomí, nebudeme obvykle znát hlubší odpovědi. Zůstaneme na úrovni povrchních životních otázek, což je právě to, že se nevydáme na cestu hledání.
Cílem je prožít skutečnost, že vše patří k sobě – to dobré, špatné i ošklivé. Často je to těžké – zejména vyrovnat se s tím ošklivým – a může to chvíli trvat.
Většinu své duchovní cesty jsem se učil, jak být přítomen, a na základě tohoto zakotvení v přítomnosti jsem se učil, jak dovolit, aby mnou hýbala láska. . . .
Existuje Vnitřní připomínač a Vnitřní učitel (viz Jan 14,26; 16,4), který drží pohromadě všechny nesourodé a roztříštěné části našeho života, který vyplňuje všechny mezery, který vlastní všechny chyby, který odpouští všechna selhání – a který nás miluje do stále hlubšího života. To je popis práce Ducha svatého, který je pramenem, jenž v nás vyvěrá (Jan 7,38-39)
Jediným Božím úkolem je proměnit smrt v život. To je to, co Bůh dělá s každým novým jarem, každým novým životem, každým novým obdobím, každým novým čímkoli. Bůh je ten, kdo vždy proměňuje smrt v život, a nikdo, kdo důvěřuje tomuto Bohu, nebude nikdy zahanben (Žalm 25:3).
Nenajdeme-li doprovázení zůstane většina z nás na povrchu vlastního života. A tam nás bude ochraňovat naše ustrašená duše – chránit nás před obtěžováním druhých lidí. Přijmeme-li božský doprovod, doslova „najdeme svou duši“ a najdeme Toho, kdo v ní s l
Můžeme proto věřit, že Duch svatý je naším vnitřním naváděcím prostředkem. Přes všechnu naši hloupost a naše chyby existuje pro nás hluboká vnitřní intuice, že jsme synové a dcery Boží. Bez ohledu na to, jak jsme ztraceni ve světě, stále nás Duch vede zpět „domů“ – k lásce, ke spojení, ke smysluplnému vztahu s Někým nebo ve spojení s duší. Jen Bůh v nás zná Boha. Je to Bůh v nás, kdo miluje Boha. Je to Bůh v nás, kdo rozpoznává Boha. A právě to je Trojice.