Tato generace má k dispozici zcela nový typ důkazů, projevů a zjevení, které dokazují, že Pavel měl pravdu. A tyto úžasné důkazy vycházejí z objevů vědecké mysli! Bůh přichází na svět vždy překvapivými způsoby, takže upřímně hledající člověk vždy najde důkazy. Je snad upřímné hledání skutečným smyslem chození ve víře?
Bůh to učinil jasným. Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je Boží věčná moc a božství – jakkoli neviditelné – dokonale zřejmé, aby je mysl viděla ve věcech, které Bůh stvořil (Římanům 1,19-20).
Živá spiritualita
Ve světě plném velkých výzev, v době, jako je ta naše, se nemůžeme spokojit s těžkým a pevným náboženstvím. Nemůžeme se snažit uzavřít Ducha do nějaké krabice. Potřebujeme zažít mocný prudký vítr Letnic. Potřebujeme, aby se naše srdce rozhořela ohněm Ducha.
Život ve vztahu
Prorok nás vede k tomuto životu vztahu, abychom byli ve spojení s přírodou, okamžikem, člověkem, modlitbou, společenstvím. Jakmile tyto momenty vztahu přerušíme, přerušíme možnost společenství a přerušíme možnost být lidmi s nějakou skutečnou hloubkou.
Úkol v rámci úkolu
Milost nás musí a bude posouvat vpřed. „Bůh nemá vnoučata. Bůh má pouze děti,“ jak někteří říkají. Každá generace musí pro sebe učinit vlastní objevy Ducha.
Žádný papež, biblický citát, psychologická technika, náboženská formule, kniha ani guru tuto cestu neudělají za nás. Pokud se pokusíme první cestu přeskočit, nikdy nezískáme její skutečné plody ani nepochopíme její omezení.
První vtělení
Vtělení tedy není jen „Bůh se stal Ježíšem“. Je to mnohem širší událost, a proto Jan poprvé popisuje Boží přítomnost obecným slovem „tělo“ (Jan 1,14). Jan mluví o všudypřítomném Kristu, s nímž se nadále setkáváme v jiných lidských bytostech, v hoře, stéblu trávy nebo špačkovi.