edno s tajemství života je to, že cesta nahoru je cestou dolů (nebo obráceně). Motiv zániku a obnovy, který je ve všech mýtech i příbězích Bible. Naše první polovina života, kdy jsme se usilovně drali nahoru, nás musí zklamat, jinak se nepohneme dál. Nemůžeme zůstat tam kam jsme došli. Většina lidí na západě je však duchovně líná jít dál, cesta nahoru a dolů se neslučuje s jejich touhou jít neustále vpřed. Je nutno zažít pády, utrpení, hřích a omyly, abychom procitli. (František z Assisi, Terezie z Lisieux, anonymní alkoholici a pod.)
Ježíšova cesta
držuj nás a orientuj nás v realitě, ve které nyní žijeme.
Pomáhej nám udržovat tempo. Udržuj nás bdělé
na to, co by se dalo udělat právě teď.
„Budu tě posilovat a pomáhat ti;
podpořím tě svou spravedlivou pravicí.“
-Izajáš 41:10
Cesta bez mapy
Konvenční křesťanství (mnoha různých denominací) raději vidí Ježíše jako směrnici nebo cíl než tuto cestu; pro ně je „cesta“ podstatné jméno, nikoli sloveso. Na cestě bez mapy je však vše pohybem. Neexistuje žádný cíl, pouze obklopující přítomnost lásky.
Následování Ježíšovy cesty
Cesta kříže vypadá jako selhání. Vlastně bychom mohli říci, že křesťanství je o tom, jak zvítězit prohrou, jak se tvořivě odpoutat, jak jediným skutečným vzestupem je sestup. Musíme se více zabývat následováním Ježíše, což nám mnohokrát řekl, a méně uctíváním Ježíše – což nám ani jednou neřekl
Osvobozující cesta
Souhrnně řečeno, kontemplativní vize je srdcem křesťanského života, díky němuž jsme uvedeni do nové reality, spojeni srdcem s celým životem, naladěni na hlubší inteligenci přírody a neodolatelně povoláni Duchem, abychom tvořivě vyjádřili své dary ve vývoji sebe a světa.