Nejrůznější lidé se tlačili, seděli a viseli na řemíncích – dělníci všeho druhu, kteří se na konci dne vraceli domů. Zcela nečekaně jsem v nich všech, ale tak živě jako v nádherném obraze, spatřil Krista. -Caryll Houselander
Všechen život je posvátný
Božské vtělení na sebe vzalo podobu přebývající přítomnosti v každé lidské duši a jistě i ve všech tvorech nějakým základním způsobem. Paradoxně nám naše lidská svoboda dává možnost takový vlak zastavit a odmítnout naskočit na palubu vlastního života. Zdá se, že andělé, zvířata, stromy, voda, ano, i chléb a víno plně přijímají svůj podivuhodný osud a těší se z něj. Jen my lidé se bráníme a popíráme svou základní identitu. Můžeme způsobit velkou spoušť, a proto musíme být nějak ohraničeni a omezeni. Jediný způsob, jak sami můžeme odmítnout naskočit do rozjetého vlaku života, je jakákoli negativní hra na vyloučení nebo nelásku – dokonce i k sobě samým. Všechno k nám patří, včetně nás.
Jsme milovaní
sme milovaní. Jsme důvěrně milováni dávno předtím, než nás milovali nebo zranili naši rodiče, učitelé, manželé, děti a přátelé. To je pravda našeho života. Je to skutečnost , kterou chci, abyste si sami pro sebe nárokovali. To je fakt, kterou vyslovuje hlas, jenž říká: „Ty jsi můj milovaný“ [viz Mk 1,9-11].
V každém z nás přebývá Bůh
Bůh nás stvořil, abychom byli odlišní, abychom si tím více uvědomili že jeden druhého potřebujeme. Existuje africký idiom : „Osoba je osobou prostřednictvím jiných osob.“ Učíme se, jak se stát člověkem prostřednictvím jiných lidí. . . .