Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Každý okamžik není zřejmý jako Bůh, jako milost; vypadá docela jednoduše jako další obyčejný okamžik. Ale naše ochota rozpoznat ji jako bezplatnou – jako dar zdarma, jako sebeobjevení, jako možnost – jí umožňuje, aby taková byla. Bůh se přestává skrývat. Bůh a milost se stávají zjevnými jako dar v každém okamžiku. A ti, kdo se naučí přijímat dary, dostávají další dary. „Z Boží plnosti jsme všichni dostali, milost za milostí“, jak říká Jan 1,16.
J. Finley: Uvědomujeme si totiž, že Bůh je nám dán, zcela a úplně, v jednotě, která je zároveň vším, čím Bůh je, i vším, čím skutečně jsme.
My nejsme Bůh. Ale nejsme ani jiní než Bůh. Jako osoby jsme tím, kým nás Bůh věčně zná v [Božím] nekonečném poznání [Boží] nekonečné aktuálnosti. A v této paradoxní pravdě spočívá podstata toho, co znamená být lidskou bytostí určenou k věčné jednotě s Bohem.
Ježíš jako Kristus ztělesňuje onu mezipřítomnost mezi Stvořitelem a stvořeným. Mezi transcendentním a vtěleným. Ale nejen Ježíš. Jde o nás všechny. Dokonce i stromy, mikrobi a hvězdy jsou stvořeny, prodchnuty a drženy pohromadě Proměnou. Kristus je dynamický, hojný vztah, kakofonie vzájemně provázaných spojení, kterými se pohybuje rozhovor. Kristus je vlastně opakem statického slova, jediného výroku řízeného mocným slovem
Bůh se nezjevuje v zabíjení a dobývání… v násilí a nenávisti. Bůh se zjevuje v tomto ukřižovaném člověku – dává sám sebe až do posledního dechu, dává a odpouští.
A nemůže být jiný způsob, jak nám ukázat, jací skutečně jsme. Vskutku nevíme, co děláme.
Je-li Bůh takový a jsme-li my takoví… všechno se musí změnit.
Každý lidský život je vesmír, který se vine do budoucnosti. Každý život se podílí na životě celku. Poznala jsem, že oheň v mém srdci je ohněm v srdci vesmíru a že jeho plameny neuhasnou. Tento oheň zničí to, co není Bůh, a to, co je Bůh, ukove do stále nové a nové Boží přítomnosti, protože Bůh se v nás věčně rodí. V tomto životě, v této chvíli, dovolím, aby vše, co utvářelo můj život, bylo shrnuto v tomto bezešvém tajemném dechu života. Znovu a znovu se pouštím a skáču do klína Božího milujícího objetí. Každým okamžikem se zamilovávám do Boha. B
Milost nelze chápat podle nějaké knihy zásluh a záporů. Nelze se jí držet podle vzorců kupování, prohrávání, vydělávání, dosahování nebo manipulace, podle kterých bohužel žije většina z nás. Milost je doslova „k mání“. Je to Bůh, který věčně rozdává Boha – za nic, kromě samotného dávání. Věřím, že milost je životní energie, díky níž kvetou květiny, zvířata s láskou vychovávají svá mláďata, děti se usmívají a planety zůstávají na svých oběžných drahách – bez jakéhokoli dobrého důvodu kromě samotné lásky.
Sedět s Mechthildou a číst ji znamená být uchvácen krásou toho, co říká. Znamená to sedět v tichu a prosit Boha, aby prohloubil naši schopnost uvědomit si, jak se láska, o níž ona mluví, už v nás rozvíjí a jak jí být věrní a nést ji po celý den.
Zde je dobrá zpráva: Bůh, kterého si nejvíc přejeme, JE Bůh, kterého ve skutečnosti máme, a bůh, kterého se bojíme, je ve skutečnosti částečný bůh, se kterým jsme se spokojili. Bůh se na nás dívá a je nadšený. Tento Bůh miluje zvuk našich hlasů a myslí si, že každý z nás je velkolepým uměleckým dílem. „Jsi tady.“ Boží tvář spočívá na té naší. Jediný bod Božího programu.
Dokud se nesetkáme s laskavým Bohem a laskavým vesmírem, dokud si neuvědomíme, že základem všeho je láska, nebudeme na tomto světě doma. Toto setkání s Bohem, tento zážitek pochopení, nelze sdělit slovy. Je to dar daný setkáním s Duchem.
Františkánská cesta k Bohu nás vyzývá, abychom hleděli na ukřižovaného Krista a viděli v něm pokornou Boží lásku, abychom se jako František naučili vidět a milovat přítomnost překypující Boží dobroty skryté, a přesto zjevené v úžasné rozmanitosti stvoření.