Co když Bůh přece jen neorganizuje vesmír naším jménem? Co když Bůh místo toho pozoruje, naslouchá a čeká – čeká na naše volby, naše rozhodnutí, naši schopnost udělat ze světa a našich životů to, co chceme? Co když Bůh se vším nemanipuluje, ale touží po našem partnerství? Co když Bůh chce, abychom s nimi tančili?
Božské pozvání
Barbara Holmes: Ať už se ve vašem životě právě teď děje cokoli, i to pomine. Kde nacházíte svou radost? Pokud nevíte, jak tančit, nedělejte si starosti. Vaše duše zná kroky. Ať už vás život zastihne kdekoli, nezapomeňte tančit a zpívat s Bohem, který s vámi tančí jako vichřice.
Bůh stále tančí
Bůh je v nás, protože my jsme v Kristu. Jako členové mystického těla se křesťané skutečně podílejí na božské přirozenosti Trojice. Nejenže se díváme na tanec, my tančíme tanec. Spojujeme ruce s Kristem a Duch proudí skrze nás a mezi námi a naše nohy se vždy pohybují v láskyplném objetí Otce….. Vidíme radostnou lásku Otce očima Syna. A s každým nádechem vdechujeme Ducha svatého.
Mystické vábení
I Bůh ustoupí „skrývá svou tvář“, jak to nazývalo mnoho mystiků a spisovatelů. Bůh vytváří vakuum, které může vyplnit jen Bůh. Bůh v tu dobu čeká, zda budeme svému Božímu partnerovi důvěřovat, aby nakonec zaplnil prostor v nás, který se tím stane ještě prostornějším a vnímavějším. To je ústřední téma temnoty, nutných pochybností nebo toho, co mystici nazývali „stažení Boží lásky“.