Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Vesmír prostě stále plyne a plyne do stále nové podoby. Před čtyřmi a půl miliardami let proudil do podoby planety z hořící roztavené horniny. A v průběhu čtyř miliard let se tato zeměkoule z hořící horniny, Země, jak byla později nazvána, proměnila v ptáky, včely a motýly a ve vznik lidského myšlení, hudby a lásky. Každý z nás je zářivým proudem posvátné energie.
Celá příroda je obdařena energií lásky (která je milostí), a přesto jen díky otevřenosti vůči lásce … lze poznat lásku jako vzácný dar samotné přírody. V této vnímavosti lásky jsem začala opouštět své utkvělé představy a úzké definice Boha, církve a světa a pozvala jsem do svého srdce a mysli nový vesmír života a nový způsob vidění světa.
jednota v srdci vesmíru.Ať už ji nazýváte posvátnou jednotou, Bohem, vesmírem, základem bytí, zdrojem nebo Jedním, není tam někde venku, ale je vepsána do toho, co jsme a kde jsme….. Kde by vůbec mohl nebýt Zdroj této láskyplné, vztahové reality, světelné sítě spojující všechny věci?
Když objevíme a žijeme z koherence ve svém bytí, zjistíme, že jsme ve vztahovém poli se všemi bytostmi, s mystickou jiskrou v centru, která nás všechny spojuje.
slova Jana Pavla II: „Věda může očistit náboženství od bludů a pověr; náboženství může očistit vědu od modlářství a falešných absolutismů. Každá z nich může tu druhou vtáhnout do širšího světa, do světa, v němž mohou obě vzkvétat.“ [1] Kráčejme tedy vpřed s širokým a bohatým zrakem!
Tato generace má k dispozici zcela nový typ důkazů, projevů a zjevení, které dokazují, že Pavel měl pravdu. A tyto úžasné důkazy vycházejí z objevů vědecké mysli! Bůh přichází na svět vždy překvapivými způsoby, takže upřímně hledající člověk vždy najde důkazy. Je snad upřímné hledání skutečným smyslem chození ve víře?
Bůh to učinil jasným. Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je Boží věčná moc a božství – jakkoli neviditelné – dokonale zřejmé, aby je mysl viděla ve věcech, které Bůh stvořil (Římanům 1,19-20).
Kontemplativní mysl je evoluční mysl a myslím, že je to mysl Kristova. Umožňuje, aby se budoucnost zjevovala, aniž by ji současné okolnosti zcela předurčovaly. Všichni potřebujeme určitou míru předvídatelnosti, ale ve víře mohu do jisté míry žít bez jistoty. Žít v tomto napětí, v tomto mezidobí, by se dalo nazvat evolučním myšlením nebo by se to dalo nazvat důvěrou v hluboký čas.
R.Rohr: Žádná církev, společenství ani jednotlivec nejsou dokonalí. My lidé se od Boží říše vždy odvracíme a pak podstupujeme nové obrácení, abychom se do ní vrátili. Abychom se obrátili ke Království, musíme se odvrátit od svého menšího já. Abychom mohli říci: „Přijď království tvé“, musíme hned v dalším nádechu říci: „Jdi království mé“.
modlitba Čerokijů: Když se rozhlížím po tomto posvátném kruhu, vidím, že jsem spřízněn s celým tvým stvořením a že každý v tomto kruhu je stejně posvátný jako já. Všem jsi nám dal příběhy, které můžeme vyprávět, ale ve všech našich příbězích nacházíme tebe. Právě tebe v druhém si nejvíce cením, Velké tajemství. Prosím, uč mě o sobě v tomto posvátném kruhu, abych tě mohl poznat a více tě odrážet na této dobré zemi, v celém společenství stvoření, včetně lidí. Děkuji ti!
V podobenství o milosrdném Samaritánovi nám Ježíš připomíná, že právě proto, že k sobě máme tak blízko, jsou naše rozdíly tak nepříjemné. Rozdíly však nikdy nejsou tak velké, jak si je představujeme. Samaritán a člověk, který se nad ním smiloval, byli nepřátelé kvůli všemu, co měli společného. Měli společného Abraháma a Palestinu, Mojžíše a Sinaj, a co je nejdůležitější, sdíleli božská přikázání lásky k Bohu a lásky k bližnímu.
Debie Thomasová: Bůh nás hledá, když je naše ztracenost tak spletitá a hluboká, že nemůžeme ani předstírat, že Boha hledáme. Ale i v takových bezútěšných a beznadějných místech nás Bůh nachází. To je úžasná milost. A je i naše.