Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Pro tyto pouštní matky a otce nebyla modlitba chápána jako transakce, která nějak potěší Boha (chápání modlitby jako řešení problémů, které se objevilo mnohem později), ale jako proměna vědomí toho, kdo se modlí. Modlitba byla probuzením vnitřního dialogu, který se z Boží strany nikdy nezastavil. Proto mohl apoštol Pavel tak často mluvit o tom, že se modlí „stále“ (1 Sol 5,17)
Tichá modlitba: Co se učíte ignorovat a co se učíte milovat? Co musí ve vašem životě zemřít a co musíte bezvýhradně potvrzovat? Tyto dvě otázky jsou jádrem pouštní spirituality. Poušť se stává hrobem, říkali mniši, místem zániku ega. Ale je v tom také nesmírná radost a uvolnění, naučit se umírat dříve, než zemřete. Konečně se osvobodíte a můžete žít s odevzdaností. Nikdo není svobodnější než ti, kdo pohlédli smrti do očí, prošli ohněm a jsou nyní schopni beze strachu milovat.
Shrnutí čtrnáctého týdne 30. března - 4. dubna 2025 Neděle Když se i dva nebo tři z nás sejdou ve jménu pravdy, upřímnosti a lásky, ve jménu odvahy, soucitu a…
Kontemplace vám může pomoci stát na stráži u dveří vašich smyslů, aby si chaos nemohl prorazit cestu do vaší duše. Pokud mu to dovolíme příliš dlouho, stane se tím, kým jsme, a my už nebudeme mít přirozený přístup k životodárné „opravdu hluboké studni“, k níž se Etty Hillesumová tak často vracela, aby našla svobodu.
Lidé, kteří přicházejí na naše akce, nemusí vést pochody nebo protestní úsilí proti institucionálnímu rasismu. Ale účastní se jich jako hledači pravdy, kteří se nestydí zpracovávat svou vlastní bolest. Ukazují nám, že autentické radosti lze dosáhnout prostřednictvím procesu uzdravování. Pomáháme řešit problémy naší komunity, když se každý z nás autenticky a tvořivě postaví svému vlastnímu zármutku.
.
Ježíš vyzval své učedníky, aby byli rybáři lidí – aby se nechali uchvátit láskou a vytrhnout z iluzí světa. Nechali jsme se chytit? Byli jsme vytaženi ze systému, který prosperuje z násilí, z pošlapávání druhých, aby se vyšplhal výš? Nebo jsme v něm stále uvězněni, zmateni a dezorientováni?
Ježíš ohrožen davem… Co uděláte, když se vám dav oškliví? Když se bojí vdov a malomocných, když se bojí LGBTQ lidí a přistěhovalců a krutě s nimi zachází – a když statečný prorok okřikne samospasitelné? Co uděláte, když dojde k lynči nebo upálení kříže?…
Bylo to pro ně děsivé; muselo být těžké jít proti své rodině, přátelům a sousedům. Když následovali dav k útesu, museli se obávat, že kdyby se ozvali, mohli by být také vyhozeni. Ale místo toho, aby se podřídili tyranii „všech“, možná vytvořili malé alternativní společenství, které bylo navzájem solidární.
Autoritářství není pouhou záležitostí státní kontroly, je to něco, co se postupně vytrácí z toho, kým jste. Dělá vás to vystrašenými a strach vás může učinit krutými. Nutí vás to přizpůsobit se, dodržovat pravidla a přijmout věci, které byste nikdy nepřijali, dělat věci, o kterých jste si nikdy nemysleli, že je uděláte.
Není divu, že v době autoritářského uctívání Caesara napsal raný křesťanský vůdce Pavel: „Nesnažte se přizpůsobit tomuto světu. Ale buďte proměněni obnovou svých myslí“ (Římanům 12:2).
KOntemplativní společenství: Zjišťujeme, že toužíme po společenství s ostatními, kteří se také snaží žít zkoumavým, pozorným životem, že se chceme odtrhnout třeba jen se dvěma nebo třemi pozornými lidmi k hlubokému, upřímnému společenství. Můžeme se sejít, abychom po určitou dobu seděli v tichu nebo se společně procházeli a nechali šumění našich nohou procházejících podzimním listím utlumit hluk milionu opičích myslí, které klapou do rytmu milionu klávesnic a dychtí po naší pozornosti…..
Zastavit se a být dostatečně klidný, abychom si všimli lásky v sobě a kolem sebe, je hluboce silný a kontrakulturní čin. Zpochybňuje představu, že je lepší být zaneprázdněný a zaměstnaný. Odmítá výzvu k neustálému rozptylování a neustálému zapojování do sítě.-Charles Lattimore Howard