rev.Dr.Otis Moss III: Musíme se naučit prorocky truchlit a vidět náš svět, i ten nejtemnější, s duchem a energií proroků z hebrejské Bible. Tito starověcí učitelé varovali, že svět není v rovnováze a že jeho náprava vyžaduje naši pomoc. Ano, truchlíme s nimi, občas pláčeme, ale nepodléháme cynismu, nenávisti a násilí. Truchlíme a zároveň pracujeme na změně….. Výzvou je pamatovat i v oprávněné bolesti a hněvu na to, že odpovídat na urážku urážkou a na křivdu křivdou jen zhoršuje situaci pro všechny.
Nechat smutek plynout
Pixie Lighthorse, členka národa Choctaw v Oklahomě:
Tím, že ctíme zármutek a léčíme se, znovu se rozpomínáme a dáváme se dohromady. Můžeme se rozhodovat o tom, jak se posunout vpřed, spíše na základě svého jádra než na základě svých střežených bolestí.
Cesta slz
Téměř ve všech situacích je obsažen smutek a tragédie: v našich vztazích, chybách, velkých i malých selháních, a dokonce i v našich vítězstvích. Musíme si pro tuto skutečnost vypěstovat skutečnou empatii, protože víme, že nemůžeme věci zcela napravit, zcela změnit nebo je upravit podle svých představ. Tento „způsob slz“ a hluboká zranitelnost, kterou vyjadřuje, je v protikladu k našim běžným způsobům snahy o kontrolu prostřednictvím vůle, příkazů, síly, odplaty a násilí. Místo toho začínáme ve stavu empatie s věcmi, lidmi a událostmi a pro ně, což může být právě opakem odsuzování. Je těžké útočit, když pláčete.
Carl Jung: Jung: Nečekaný mystik
Carl Jung – nebyl křesťan, který chodil do kostela – znovu objevil duchovní svět:
Jung pronesl výroky, které by mnohé křesťany, konzervativní i liberální, překvapily. Například považoval Ježíšův život a mnohé církevní nauky za úplnou a dokonalou mapu a návod k lidské proměně. Věřil v ústřední význam rituálů, mýtů a symbolů, což dokázali ocenit katolíci i pravoslavní křesťané.
John Ruusbroec: Ruusrubeus: Boj o lásku
an Ruusbroec, „Obdivuhodný“ [1293-1381]:V této bouři lásky zápasí dva duchové – Duch Boží a náš duch.
Každý z nich od druhého vyžaduje to, čím je, a každý druhému nabízí a vyzývá ho, aby přijal to, čím je. Díky tomu se tito milující duchové jeden v druhém ztrácejí. Boží dotek a jeho dávání sebe sama spolu s naším usilováním v lásce a naším dáváním sebe sama na oplátku – to je to, co staví lásku na pevný základ.
Mechthilda z Magdeburku: Mechtharda: Boží moc je láska
Mechthilda z Magdeburrku (13.stol.) uznává, že existuje druh moci, který vyžaduje přísnou spravedlnost a nechává viníky živořit v jejich vězení….. Tento druh moci však Bohu odpírá. Není to proto, že by Bůh měl méně moci než tito držitelé moci, ale proto, že tento druh moci je nemocná a pokřivená moc. Otec se z lásky vzdává moci, která udržuje utrpení, protože hlubší a autentičtější moc je ta, která vykupuje, uzdravuje a obnovuje. Milosrdenství je jiný druh všemohoucnosti, který přitahuje i ty, kdo jsou brutálně zničeni hříchem, zpět do láskyplného společenství….. Božská moc umožňuje lásce vytěsnit moc.
Meister Eckhart: Mystický kazatel
Naše uvědomění je vším, naše probuzení je vším. Musíme se posunout od povrchního neboli „vnějšího já“ k pravému já neboli „vnitřnímu já“. Kdo je toto vnitřní já? Eckhart na tuto otázku odpovídá ve svém pojednání „O aristokratovi“ neboli „O královské osobě“. (mistr Eckhart)
Mystikové z údolí Rýna
R.Rohr: Žijeme v době krize i příležitostí. I když je dnes mnoho důvodů k úzkosti, stále mám naději nejen v Boha, ale i ve skutečnost, že mnozí lidé na Západě, včetně křesťanů, znovu objevují hodnotu neduality: způsob myšlení, jednání, smíření, překračování hranic a budování mostů založený na vnitřní zkušenosti Boha a Božího Ducha, který se pohybuje ve světě. To nás posouvá za hranice binární mentality „buď – anebo“, „my – oni“.
Milovat jiné příběhy
Systém, který neprospívá chudým, neprospívá ani nám. Ježíš vychází ke ztracené ovci, ztracenému synovi a křičí na držitele privilegií“. [1] Ti, kdo jsou solidární, se zavazují k partnerství s chudými, které napravuje nerovnováhu naší společnosti. Solidarita neznamená nadřazenou ctnost. Jde spíše o uznání potřeby darů a vedení chudých v boji za vytvoření milovaného společenství, které nás všechny požehná
Překročení jednoho příběhu
R.Rohr: A co je nejdůležitější, nemůžeme oddělovat osobní uzdravení od uzdravení společenského. Není to postupné, ale souběžné. Mnozí lidé v naší terapeuticky zaměřené společnosti si myslí, že nejprve musí najít osobní uzdravení a integraci a teprve potom budou moci sloužit skupinám nebo hledat Boha. Přesto se mi zdá, že se to všechno odehrává ve spirále