Šestnáctý týden: Čtvrtek 17. dubna 2025
Uvolnění kontroly
Odevzdanost je zjištění, že jsme v řece lásky a že plujeme, aniž bychom museli cokoli dělat.David Benner, Odevzdat se lásce
Otec Richard Rohr se zamýšlí nad tím, že odevzdání se je prosté přijetí skutečnosti, že nemáme nic pod kontrolou:
Napojit se na Zdroj
Pokud nemůžeme kontrolovat život a smrt, proč trávíme tolik času snahou kontrolovat menší výsledky? Říkejme tomu osud, prozřetelnost, vedení, synchronicita nebo náhoda, ale lidé, kteří jsou napojeni na Zdroj, nepotřebují řídit svůj život a program. Vědí, že je to za ně uděláno mnohem lépe, než by kdy mohli. Ti, kdo se odevzdávají, jsou přijímáni a proudění se děje skrze ně. Ti, kdo se nevzdávají kontroly, jsou stále přijímáni, ale výrazně zpomalují přirozený tok Ducha.
Vzdát se kontroly je škola, jak se naučit sjednocení, soucitu a porozumění
Když se nastavíme tak, že si myslíme, že si zasloužíme, očekáváme nebo potřebujeme, aby se určité věci staly, nastavujeme se na neustálé neštěstí a konečnou neschopnost těšit se nebo alespoň dovolit, aby se stalo to, co se stane tak jako tak. Po nějaké době zjistíme, že se na určité úrovni bráníme téměř všemu. Je to hrozný způsob života. Vzdát se kontroly je škola, jak se naučit sjednocení, soucitu a porozumění. Nakonec je to škola konečného odpoutání, které nazýváme smrtí. Existuje právě teď, kdy čelíme sociální nejistotě, ekonomické křehkosti a zranitelnosti našich vlastních těl, něco hlubšího, čemu se můžeme odevzdat, co nás může uzemnit v narušení?
Odevzdání se znamená pokojné vnitřní otevření, které udržuje průtok živé vody k lásce
Odevzdat se božskému proudu neznamená vzdát se, kapitulovat, stát se loutkou, být naivní, nezodpovědný nebo přestat plánovat a přemýšlet. Odevzdání se znamená pokojné vnitřní otevření, které udržuje průtok živé vody k lásce. [1]
láska opět vítězí
Jsem si jistý tímto: pokaždé, když se odevzdáme lásce, jsme se právě rozhodli také zemřít. Pokaždé, když se necháme orientovat láskou, opouštíme sami sebe jako autonomní jednotku a odevzdali jsme kousek sebe něčemu nebo někomu jinému, a to se nedá snadno získat zpět – pokud se nerozhodneme přestat milovat – což mnozí dělají. Ale i tehdy, když se toto rozšířené já chce stáhnout zpět do sebe, uvědomí si, že je nyní uvězněno v mnohem větší pravdě. A láska opět vítězí. [2]
Jde skutečně o „předání“ k hlubší víře a životu
Ježíš měl jistě tucet dobrých důvodů, proč neměl zemřít tak mladý, v té chvíli tak neúspěšný, a navíc Syn Boží! Tím, že se Ježíš stal velikonočním beránkem a navíc služebníkem, který umývá nohy, činí Boží lásku lidskou, osobní, jasnou a zcela konkrétní. Ježíš je předán náboženské a politické moci a my musíme být předáni Bohu ze své moci, privilegií a potřeby kontroly. Jinak nikdy nedospějeme a nebudeme se podílet na tajemství Boha a lásky. Jde skutečně o „předání“ k hlubší víře a životu. [3]
Translated with DeepL.com (free version)