Šestnáctý týden: Neděle 13. dubna 2025 – Květná neděle
Ježíšův stav byl božský, ale nelpěl na rovnosti s Bohem, nýbrž se vyprázdnil.-Filipským 2,6-7
Otec Richard Rohr se zamýšlí nad Ježíšovým odevzdáním se Bohu cestou sestupu:
chvalozpěv 2. kapitole listu Filipanům
V přehršli bohatých témat Květné neděle nás chci nasměrovat k velkému parabolickému pohybu, který je popsán ve 2. kapitole listu Filipanům. Většina novozákonních badatelů se domnívá, že se původně jednalo o chvalozpěv zpívaný v raně křesťanské komunitě. Abychom měli poctivý vstup, nabídnu vám citát C. G. Junga (1875-1961), který nám změní život:
Životní poledne a druhá polovina života podle Junga
V tajné hodině životního poledne se parabola obrací, rodí se smrt. Druhá polovina života neznamená vzestup, rozvíjení, růst, bujení, ale smrt, neboť konec je jejím cílem. Negace naplnění života je synonymem odmítnutí jeho konce. Obojí znamená nechtít žít a nechtít žít je totožné s nechtít zemřít. Vosk a ubývání tvoří jednu křivku. [1]
Ježíšova sestup dolů a solidarita s těmi co jsou na dně
Chvalozpěv z listu Filipanům umělecky, upřímně a přitom odvážně popisuje onu „tajnou hodinu“, o níž mluví Jung, kdy Bůh v Kristu obrátil parabolu, kdy se z vosku stal ubývající. Začíná velkým sebevyprázdněním neboli kenózou, kterou nazýváme vtělením, a končí ukřižováním. Brilantně spojuje obě tajemství jako jeden pohyb, dolů, dolů, dolů do zušlechtění stvoření, do hlubin a smutku lidstva a do konečného ztotožnění s těmi, kdo jsou na samém dně („vzal na sebe podobu otroka“, Flp 2,7). Ježíš představuje naprostou Boží solidaritu s lidskou situací, a dokonce lásku k ní, jako by říkal: „Nic lidského mi není odporné“.
Cestu vzhůru přenechává Bohu
Bůh, pokud má Ježíš pravdu, se rozhodl sestoupit – v téměř naprostém kontrapunktu s naším lidstvím, které se neustále snaží šplhat, dosahovat úspěchů, podávat výkony a dokazovat si, co umí. Tento chvalozpěv říká, že Ježíš přenechává výstup Bohu, a to Božím způsobem a v Božím čase.
Ježíš však sestoupil dolů a pak ho Bůh povýšil
Většina z nás pochopitelně začíná cestu s předpokladem, že Bůh je „tam nahoře“ a naším úkolem je překonat tento svět a najít Boha. Strávíme tolik času snahou dostat se „tam nahoru“, že nám uniká, že velkým Božím skokem v Ježíši bylo přijít „sem dolů“. Jaká svoboda! A končí to lépe, než by kdokoli mohl očekávat. „Proto ho Bůh vyvýšil“ (Filipským 2,9). Tomuto „vyzdvižení“ říkáme vzkříšení nebo nanebevstoupení.
Důvěřujte tomu, co je dole, a Bůh se postará o to, co je nahoře
Ježíš je ustanoven jako lidský vzor, ach tak nadějný vzor božské proměny.
Důvěřujte tomu, co je dole, a Bůh se postará o to, co je nahoře. Lidstvo tak zůstává solidární s životním cyklem a také mezi sebou navzájem a nemá potřebu vytvářet příběhy úspěchu pro sebe nebo příběhy neúspěchu pro druhé. Lidstvo v Ježíši může být svobodné a oduševnělé namísto jakéhokoli falešného šplhání do „ducha“. To mělo všechno změnit a věřím, že ještě změní.
Translated with DeepL.com (free version)