Třináctý týden: Třináctý týden: soustředění, ticho a klid
Jejím největším darem byla ochota souhlasit s Boží přítomností a působením v jejím životě.-Thomas Keating, Maria, Matka Boží
Emeritní profesorka CAC Cynthia Bourgeaultová strávila desítky let výukou praxe soustředěné modlitby. Podělila se o své zkušenosti:
Čtyři rady
Následující čtyři pokyny již více než čtyřicet let úspěšně uvádějí desetitisíce lidí na celém světě do praxe soustředěné modlitby:
+Zvolte si posvátné slovo
Zvolte si posvátné slovo jako symbol svého záměru vyjádřit souhlas s Boží přítomností a působením v sobě.
+Vracejte se k posvátnému slovu
Pohodlně se posaďte a se zavřenýma očima se krátce a tiše usaďte a představte posvátné slovo jako symbol svého souhlasu s Boží přítomností a působením uvnitř.
+Pohodlné místo
Když se zabýváte svými myšlenkami [včetně tělesných vjemů, pocitů, představ a úvah], vraťte se stále jemně k posvátnému slovu.
+ dlouhé ticho
Na konci modlitby setrvejte několik minut v tichu se zavřenýma očima. [1]
Otec Thomas Keating doporučuje modlit se dvakrát denně dvacet minut.
Opravdu tedy říkáme, že při soustředěné modlitbě meditujete tak, že jednoduše vypouštíte jednu myšlenku za druhou? Taková jistě může být naše subjektivní zkušenost s touto praxí a přesně takovou frustraci vyjádřil jeden z prvních praktikujících. Na jednom z prvních výcvikových seminářů, který vedl sám Keating, si jedna jeptiška vyzkoušela první dvacetiminutovou ochutnávku soustředěné modlitby a pak si postěžovala: „Ach, otče Thomasi, já jsem v téhle modlitbě tak neúspěšná. Za dvacet minut jsem měla deset tisíc myšlenek!“
„Jak milé,“ odpověděl Keating, aniž by vynechal jediný tah. „Deset tisíc příležitostí vrátit se k Bohu.“
Myšlenky jsou příležitostí k návratu k posvátnému slovu
Tento jednoduchý příběh vystihuje podstatu soustředěné modlitby. Je to v podstatě cesta návratu, při níž se pokaždé, když se mysl uvolní ze zaujetí konkrétní myšlenkou nebo dojmem, přesuneme z menšího a zúženého vědomí do onoho otevřeného, rozptýleného vědomí, v němž se naše přítomnost božské realitě dává poznat po zcela jiné cestě vnímání.
Jde o lásku k bohu
Právě to měl možná na mysli anonymní autor duchovní klasiky Oblak nevědění ze čtrnáctého století, když napsal: „Boha lze dosáhnout a udržet v jeho blízkosti pomocí lásky, ale pomocí myšlenek nikdy.“ [2] „Láska“ je autorovo oblíbené slovo pro ono otevřené, rozptýlené vědomí, které postupně umožňuje, aby celým člověkem pronikl jiný a hlubší způsob poznání.
Neduální vnímání
Z vlastní čtyřicetileté zkušenosti se soustředěnou modlitbou se domnívám, že tato „láska“ skutečně nemá nic společného s emocemi nebo pocity v obvyklém smyslu. Je to spíše autorův nejbližší ekvivalentní termín pro popis toho, co bychom dnes nazvali neduálním vnímáním ukotveným v srdci.
Vnímat zevnitř
A skutečně má pravdu, když to nazývá „láskou“, protože energetické pásmo, v němž srdce pracuje, je intimita, schopnost vnímat věci zevnitř tím, že s nimi souzní. Představte si! Autor, který předběhl svou dobu o staletí, tápe v metaforách, aby popsal zcela jiný způsob vnímání.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Thomas Keating, “The Method of Centering Prayer: The Prayer of Consent,” Contemplative Outreach.
[2] The Cloud of Unknowing, trans. Ira Progoff (Delta Books, 1957), 72.
Adapted with permission from Cynthia Bourgeault, The Heart of Centering Prayer: Nondual Christianity in Theory and Practice (Shambhala, 2016), 28–29, 14, 120–121.
Image credit and inspiration: Exisbati, Untitled (detail), 2021, photo, India, Unsplash. Click here to enlarge image. Silence invites us to attend deeply to the present moment, like a hand extended in a field, aware of each blade of grass sliding over the skin, simply being here now.