Jedenáctý týden: Radikální milost
V knize Slzy věcí představuje otec Richard cestu proroků jako cestu, která končí důvěrou v Boží bezpodmínečnou lásku a milost. Jako příklad uvádí proroka Jeremiáše:
Dvě smlouvy mezi Bohem a Izraelem
První smlouva mezi JHWH a Izraelem se zdála být dvoustranná: „Budeš-li poslouchat můj hlas a držet se mé smlouvy, budeš ze všech národů mým vlastnictvím“ (Ex 19,5). Smlouva, která vznikla v Jeremiášově době, však byla ze strany YHWH jednostranná: „Hluboko do jejich nitra zasadím svůj zákon a napíšu jim ho do srdce. Pak budu jejich Bohem a oni budou mým lidem“ (Jeremiáš 31,33).
Druhá smlouva je o nezasloužené milosti
Tato dramatická změna nahrazuje dřívější řád tím, že ho překonává, nikoliv ničí. Bůh nezaslouženě odpouští, a to i po přímé neposlušnosti! Je to láska, která čeká, doufá a touží, pracuje na odevzdání a důvěře. Daruje nám novou smlouvu, kterou můžeme skutečně naplnit, jen ne dokonale a sami. Jen Bůh může vyplnit všechny mezery. Od této chvíle neexistuje nic takového jako zasloužit si nebo si něco zasloužit. Vše je milost.
Jsme nazasloužené lásky hodni?
Jeremiáš 31 je upřímně řečeno totální změna stráží – a to, co je střeženo, je pouze lidská schopnost důvěrné vzájemné lásky! Jak se shodují mnozí učenci, představa Bohem iniciovaného, jednostranně naplněného božského vztahu je nejvyšším vrcholem jakékoli spirituality, zejména proto, že většina z nás se v hloubi duše obává, že jí není hodna.
Výklad staré smlouvy podlehl dualismu
Je hluboce nešťastné, že náš výklad staré smlouvy je tak zapletený do naší dualistické logiky „tit for tat“, že většina křesťanů zůstává nedotčena Jeremiášovým hlásáním duchovní revoluce. Zůstáváme spokojeni s odplatou a pomstou vydávanou za spravedlnost. Raději stojíme mimo lásku, než abychom přijali lásku, o níž jsme přesvědčeni, že jí nejsme hodni – nebo jsme si ji nezasloužili či na ni nedokážeme přijít.
Nekonečná láska je v dualismu nepochopitelná
Myslíme si, že stará smlouva nám alespoň říká, kde stojíme, i když je to mimo ráj. Zdá se, že nás jistota uklidňuje více než důvěra nebo láska. Nekonečná láska je pro většinu z nás doslova příliš velká na to, abychom ji pochopili. Myslíme si, že umíme milovat – sami. Jak ale poznávat a milovat společně s „božským druhým“, který žije v nás? Odpovědí je spíše účast než výkon – takříkajíc jízda na božském kabátě.
Dodnes nejsme schopni bezpodmínečnou lásku pochopit
Jeremiáš ve své osamělosti a úzkosti viděl to, co většina lidí nevidí ani o pětadvacet století později. Naše odmítání nechat se nezaslouženě a bezpodmínečně milovat bude zřejmě navždy úzkostí každého proroka a břemenem každého mystika či světce. Jeremiášův svitek spisů král Joakim rozřezal na kusy a spálil (Jeremiáš 36). Takto hrozivě působí jakákoli nová smlouva milosti nebo cokoli nového na svět, který se již dal plně a odhodlaně do pohybu.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Tears of Things: Prophetic Wisdom for an Age of Outrage (Convergent, 2025), 77–80.
Image credit and inspiration: Geentanjal Khanna, Untitled (detail), 2016, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Unearned and unmerited generosity is an element or extension of the divine, revealing itself in our lived experience—spontaneous, unplanned, sometimes messy, as small as a drop of water—requiring open hands to receive it.