Devátý týden: Rýnští mystikové
Badatelka Wendy Farleyová představuje rýnskou mystičku Mechthildu z Magdeburku:
O Mechthildě [asi 1212-1282]a knize proudící světlo
O Mechthildě [asi 1212-1282] toho není mnoho známo, i když její jméno naznačuje, že většinu života prožila v Magdeburku, poblíž hranic mezi německy mluvícím a slovanským územím….. Byla zbožným dítětem a bylo jí dvanáct let, když se téměř denně „zdravila“ Duchem svatým. Jako asi dvacetiletá mladá žena se přestěhovala do Magdeburku, města, kde znala jen jednoho člověka, snad dominikánského mnicha. Po většinu svého života žila jako žebračka….. Mechthildina krásná a odvážná kniha Proudící světlo božství patří mezi první náboženské spisy ve střední dolní němčině. Tím, že píše ve svém rodném jazyce, zpřístupňuje svou duchovní cestu a teologické úvahy ženám i laikům. [1]
Farley se zaměřuje na Mechthildino radikální chápání Boží moci:
monarchické obrazy Boha
Církev Mechthildiny doby používala monarchické obrazy Boha, aby ospravedlnila hierarchické uspořádání lidské společnosti: z Boha pocházeli papežové, biskupové, duchovní, páni, vazalové a otcové. Stejně jako středověcí panovníci i Bůh vyžaduje poslušnost a loajalitu. Je třeba si přát Boží přízeň a obávat se Božích trestů.
Božská touha po důvěrném vztahu s člověkem
Mechthilda používá pro Boha královské obrazy (císařovna, královna nebo pán). Protože však pojímá moc jako formu lásky, chápe monarchické metafory osobitým způsobem. Boží majestát a všemohoucnost jsou vlastnosti spojené s božskou touhou po důvěrném vztahu s lidmi. Pro Mechthildu to není pouhá moc, co činí Boha božským. Je to láska.
Božskou přirozeností je nezrušitelná láska
Tato hra mezi láskou a mocí je patrná v předmluvě Mechthildiny knihy, kde se Bůh hlásí k autorství knihy. „Stvořil jsem ji [gemachet] ve své bezmoci [unmaht], neboť se nemohu omezit, pokud jde o mé dary.“ [2] Jedná se o paradoxní způsob popisu božské moci. Dokonce i Bůh je bezmocný, aby mohl zadržet Boha….. Bůh je bezmocný, aby přestal dávat lidstvu dary. Protože božská přirozenost je láska, vyžadovalo by to zrušení samotného božství.
Bůh se zříká moci jako „moci“ ve prospěch lásky…..
Teologové jako Augustin a [Martin] Luther se snaží pochopit, jak smířit lásku a spravedlnost nebo božskou všemohoucnost a lidskou činnost. Částečně je to proto, že o moci uvažují jako o donucovacím nebo jednoznačném ději. Pro Mechthildu je však Boží touha po lidstvu neslučitelná s naprostou všemohoucností, ne proto, že by Bůh měl méně moci, ale proto, že jde o jiný druh moci. Bůh se zříká moci jako „moci“ ve prospěch lásky…..
Milosrdenství je jiný druh všemohoucnosti
Mechthilda uznává, že existuje druh moci, který vyžaduje přísnou spravedlnost a nechává viníky živořit v jejich vězení….. Tento druh moci však Bohu odpírá. Není to proto, že by Bůh měl méně moci než tito držitelé moci, ale proto, že tento druh moci je nemocná a pokřivená moc. Otec se z lásky vzdává moci, která udržuje utrpení, protože hlubší a autentičtější moc je ta, která vykupuje, uzdravuje a obnovuje. Milosrdenství je jiný druh všemohoucnosti, který přitahuje i ty, kdo jsou brutálně zničeni hříchem, zpět do láskyplného společenství….. Božská moc umožňuje lásce vytěsnit moc. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Wendy Farley, The Thirst of God: Contemplating God’s Love with Three Women Mystics (Westminster Knox Press, 2015), 27, 28.
[2] Mechthild, prologue to The Flowing Light of the Godhead, trans. Frank Tobin (Paulist Press, 1998), 39.
[3] Farley, Thirst of God, 60, 61–62.
Image credit and inspiration: Augustin Fernandez, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. With the Rhineland mystics, we share the ability to gaze with love at the plants of the earth, appreciating the food we eat, and across time and place, we are invited to step through the doorway into the Great Mystery.