Pochopení něčeho nového
Spisovatel a aktivista Jonathan Wilson-Hartgrove, který se vydal na Jízdu svobody 21. století na jihu Spojených států, se podělí o to, jak ikona občanských práv Vincent Harding povzbuzoval jezdce, aby ctili své vlastní příběhy i příběhy ostatních.
Řeka víry proudí dějinami
Vincent Harding [1931-2014] mě naučil věnovat pozornost svaté půdě, na kterou v americkém příběhu často zapomínáme. Dr. Harding, afroamerický kolega a spolupracovník Dr. Martina Luthera Kinga Jr. byl také historikem, který viděl svět očima víry….. Dr. Harding věřil, jak opakuje Zjevení ze 46. žalmu, že „je řeka, jejíž proudy obveselují město Boží“ (46,4). Tato velká řeka protéká dějinami a spojuje lidi víry s Kristovým křesťanstvím. Životním úkolem Dr. Hardinga bylo křtít lidi do této řeky…..
Naše osobní pouť se týká vzniku naší identity
Dr. Harding nás učil, že každá pouť ke svobodě začíná pozorností k naší základní identitě. „Kde jste prožili své dětství?“ ptal se každého člověka, i těch, kteří byli ještě dětmi. „A kde prožila dětství vaše babička z matčiny strany?“ zeptal se. Každý z nás pochází z nějaké domácnosti a z nějakého příběhu, věděl doktor Harding. „Řekněte mi její jméno,“ řekl a naklonil se dopředu se svým jemným úsměvem.
Potřebujeme pochopit i příběhy předků
Než naše jízda za svobodou skončila, „strýček Vincent“ nás všechny adoptoval a pozval nás do rodiny svobody, která se táhla od hebrejských porodních bab ve starém Egyptě přes zotročené matky na jižanských plantážích až po „Ellinu píseň“ ve dvacátém století. [1] „My, kteří věříme ve svobodu, nemůžeme odpočívat“ se stalo naší hymnou. Ale naše hlasy, i když se mohly spojit v harmonii, nebyly stejné. Museli jsme se poprat s příběhy, které jsme slyšeli na kolenou našich babiček – s tím, jak nás každá z domácností našich otců naučila něco o tom, kdo je náš národ.
Hledali jsme s rizikem osobní svobodu
Sledoval jsem, jak mladí běloši na té jízdě za svobodou rozbalují svá takzvaná privilegia a zpochybňují základní předpoklady o úspěchu a věrnosti. Naše osvobození bylo spojeno s osvobozením mladých sester a bratrů bez dokladů, kteří také zpochybňovali americký sen – jak budoucnost, kterou sliboval, nezahrnovala jejich vlastní rodiče. Bývalý vězněný Afroameričan stál vzpřímeně a oslavoval nově nabytou hrdost na to, že je synem žen a mužů, kteří Americe ukázali, co znamená svoboda…..
Poznávali jsme své druhy a snažili se chápat jejich cestu ke svobodě
Druhá polovina historie nevymaže vše, co jsme si kdy mysleli, že víme o sobě a o našem Bohu, ale vyzývá nás, abychom se na všechny věci podívali v novém světle. Jako poutníci v cizí zemi opouštíme svůj národ a místo a vydáváme se do dosud neznámé země, abychom spatřili a pojmenovali svatou půdu pod našima nohama. Tato cesta nemůže být osamělá, protože s sebou nese sdílení velmi odlišných a často bolestných příběhů. Ale v lidech, kteří tyto příběhy nesou, se setkáváme s milovaným společenstvím, které nás předznamenává a zároveň připravuje na zemi, kde jsme ještě nebyli. Druhá polovina dějin je pozváním k prožití jiného příběhu.
Prameny:
[1] For more information about “Ella’s Song” and civil rights icon Ella Baker, see “Ella Baker: Advocate for Black Lives,” Daily Meditations, January 14, 2025.
Jonathan Wilson-Hartgrove, Reconstructing the Gospel: Finding Freedom from Slaveholder Religion (IVP Books, 2018), 111, 113, 114.
Image credit and inspiration: Priscilla Du Preez, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. With our energy and effort, we treat the stories of others as sacred and worthy of our time and attention, like our own.