První týden: Být solí a světlem
Duchovní spisovatelka Debie Thomasová se zamýšlí nad významem soli pro Ježíšovy první posluchače:
Sůl vyhledávaný produkt starověku
Sůl byla až donedávna v lidských dějinách jedním z nejvyhledávanějších produktů. Staří lidé věřili, že sůl zahání zlé duchy. Náboženské smlouvy se často pečetily solí. Sůl se používala k léčebným účelům, k dezinfekci ran, kontrole krvácení, k povzbuzení žízně a k léčbě kožních onemocnění…..
Ježíš říká, že my jsme sůl
Když Ježíš nazývá své posluchače „solí země“, říká tím něco hlubokého, co v našem kontextu jednadvacátého století snadno přehlédneme.
Především nám říká, kdo jsme. My jsme sůl. Není to tak, že bychom „měli být“ solí, že bychom byli „povzbuzováni, abychom se stali“ solí, ani nám není slibováno, že „když se staneme“ solí, Bůh nás bude více milovat.
Jsme sůl země
Jazyk, který Ježíš používá, je stoprocentně popisný; je to vyjádření naší identity. Jsme solí země. Jsme to, co posiluje nebo rozhořčuje, uklidňuje nebo dráždí, rozpouští nebo štípe, uchovává nebo ničí. V dobrém i zlém jsme solí země a záleží na tom, jak se svou slaností naložíme. Záleží na tom hodně. Ať chceme, nebo ne, ať si toho všímáme, nebo ne, ať to děláme záměrně, nebo ne, ovlivňujeme svět, ve kterém žijeme.
Debie Thomasová popisuje vliv soli na vše, čeho se dotkne.
Sůl vylepšuje a léčí
Sůl neexistuje proto, aby zachovávala sama sebe; existuje proto, aby zachovávala to, co není….. Sůl je určena k vylepšování, nikoli k ovládání. Křesťanská slanost léčí; nezraňuje. Očišťuje, nikoliv vysušuje. Změkčuje, neničí…..
Sůl ale také ničí
Jednou z největších tragédií historického křesťanství bylo nepochopení tohoto rozdílu. Sůl selhává, když dominuje. Místo aby vyvolávala dobro, ničí bohatý potenciál všude kolem sebe. Sůl vylitá bez rozvahy za sebou zanechává spálený, hořký pocit. Ničí to, co se snaží vylepšit. Odpuzuje.
bohužel křesťanství dnes spíše ničí
Takovou pověst má dnes bohužel křesťanství. Jsme známí jako sůl, která zhoršuje rány, dráždí duše a ničí dobro. Jsme považováni za arogantní, panovačné, protivné a bez zájmu o vylepšení čehokoli kromě sebe samých. Jsme známí tím, že svou moc hromadíme, a ne že ji rozdáváme. Jsme známí tím, že zahanbujeme, nikoli žehnáme. Jsme známí tím, že svá slova používáme k pálení, nikoli k léčení.
Ježíš myslel na sůl jako na koření země
To není to, co Ježíš zamýšlí, když nás nazývá solí země….. Sůl v nejlepším případě udržuje a obohacuje život. Rozvážně se sype, aby na zemi bylo znát Boží království – království koření a chuti, království zdraví a celistvosti, království rozmanité hloubky, chuti a složitosti.
Být solí znamená brát vážně naši křesťanskou identitu
V horském kázání Ježíš konkretizuje dílo lásky, soucitu, uzdravení a spravedlnosti. Nestačí jen věřit. Nestačí se vyhřívat ve své blaženosti, zatímco stvoření hoří. Být požehnaný, být solí, být Ježíšovými následovníky znamená brát vážně to, co naše identita znamená.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Debie Thomas, Into the Mess and Other Jesus Stories: Reflections on the Life of Christ (Eugene, OR: Cascade Books, 2022), 164, 165, 166.
Image credit and inspiration: Austin Ban, Untitled (detail), 2015, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. Just like these hands move the dust of the world around them, we too, can influence the world—hopefully for good by being salt and light.