Padesátý druhý týden: Svaté vtělení
Co kdybychom místo toho, abychom něco dělali, měli být něčím výjimečným? Být lůnem. Být příbytkem pro Boha. Buďte vzpomínkou a buďte překvapeni.-Loretta Ross-Gotta, Dopisy ze svaté země
Autor a pracovník CAC Mark Longhurst píše:
Bůh potřebuje prostor našeho já
Vánoce jsou většinou víc, než na co se připravuji, a vyžadují víc prostoru, než kolik mu jako příslušník přeplněné střední třídy často mohu věnovat. Proto se ve starobylém chvalozpěvu zpívá o Marii: „Zdrávas, prostor pro neobsazeného Boha.“ To je důvod, proč se v tomto chvalozpěvu zpívá o Marii. [1] Bůh potřebuje prostor, aby se mohl rozpínat a smršťovat, stejně jako vesmír, a přesto je v našich dnech tak málo prostoru k dýchání. [2]
Duchovní vůdkyně Loretta Ross-Gotta se zamýšlí nad hlubším významem Mariina panenství – být „znovuzrozená“ skrze lásku jednoho srdce:
Maria znovuzrozená, je schopna chopit se Boha
Být pannou znamená být jednotná, celistvá sama v sobě, neperforovaná zájmy konvenčních norem a autorit nebo mocností a knížectví. Být pannou tedy v jistém smyslu znamená být znovuzrozená….. Protože je Maria znovuzrozená, je schopna chopit se Boha…..
Vykoupení neuskutečňujeme my sami
Myslíme si, že Vánoce musíme uskutečnit my, což znamená, že si myslíme, že musíme sami uskutečnit vykoupení vesmíru. Přitom jediné, co Bůh potřebuje, je ochotné lůno, místo bezpečí, výživy a lásky. „Ale vždyť se nic neudělá,“ říkáte. „Když to neudělám já, Vánoce se neuskuteční.“ A tak se to stane. A my vytěsňujeme Krista svými úzkostnými obavami.
všechno jsou dary, které stojí za to sdílet
Bůh po nás žádá, abychom rozdali všechno ze sebe. Dar největší účinnosti a síly, který můžeme Bohu a stvoření nabídnout, nejsou naše dovednosti, dary, schopnosti a majetek….. To všechno jsou dary, které stojí za to sdílet…. Nakonec, když všechny ostatní lidské dary narazí na svou nevyhnutelnou omezenost, je to odvolaná, odvážná panna se srdcem zamilovaným do Boha, která ze svého života udělá svatyni, která vysvobodí Krista, který pak vysvobodí nás. [3]
Longhurst nás vyzývá, abychom rozšířili své představy o významu Vánoc:
Vánoce jsou o naší duši o míru a spravedlnosti a o našem vyřčeném ano Bohu
Vánoce jsou o dítěti, ale také o duši. Maria zrcadlí ano duše Bohu. Vánoce jsou o duši, ale také o pokoji. Vánoce jsou o míru, ale ne o pohodlném míru privilegovaných nebo o sentimentálním míru svátečních pohlednic a církevních představení, ale o míru jako celistvosti a uzdravení zárodků násilí. Jde také o spravedlnost, a to nikoli o spravedlnost maskovanou jako autoritářské zneužívání moci nebo spravedlnost jako spravedlivé povolení strhnout každou skupinu kromě té vlastní, ale o spravedlnost jako soucit uskutečňovaný v ochraně chudých a zranitelných, což musíme stále věřit, že je možné…..
O vánocích říkáme ano společně
Maria říká: „Ano“, a tím, že říká „Ano“, se stává matkou nejen Krista, ale všech, kdo říkají „Ano“ zrození Boha….. Stejná vitální přítomnost, která pulzuje v Marii, je stejnou vitální přítomností, která se rodí v našich srdcích, je stejnou vitální přítomností, kterou zoufale potřebujeme, abychom společně snili a uskutečňovali novou budoucnost. V těchto tichých a svatých nocích Bůh Matka zasvěcuje i nás jako matky. [4]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] The Akathist Hymn and Little Compline, Arrangement (London: Williams and Norgate, 1919), 41.
[2] Mark Longhurst, The Holy Ordinary: A Way to God (Rhinebeck, NY: Monkfish Book Publishing, 2024), 97.
[3] Loretta Ross-Gotta, Letters from the Holy Ground: Seeing God Where You Are (Franklin, WI: Sheed and Ward, 2000), 138–139.
[4] Longhurst, Holy Ordinary, 97, 98, 99.
Image credit and inspiration: Nathan Dumlao, Untitled (detail), 2020, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. We are born into this world a holy incarnation.