Padesátý první týden: Vzájemné obývání
Anglikánská poustevnice Maggie Rossová popisuje zkušenost s Boží přítomností:
Zvěstování Marie Guadalupské
Prosinec je obdobím adventu, časem očekávání, ztišení srdcí a tichého čekání. A i když si z ní mnozí křesťané příliš nedělají, je to období Marie… Jednoho dne jsem prožila své vlastní zvěstování. Hrabivé zimní slunce pronikalo východním oknem poustevny a osvětlovalo různé předměty nalepené na hrubě opilované zdi, včetně malé ikony Panny Marie Guadalupské….
Podíl na Vtělení
Když šikmý paprsek světla ikonu zapálil… uvědomila jsem si, že anděl zdraví nejen ji, ale i mě; že důvěrné spojení chleba, který se stal Bohem, a Boha, který se stal Chlebem, bylo možné jen díky její poslušnosti; že svátost je pozemským a hmatatelným vyvrcholením jejího ano a našeho ano podílet se na skutečnosti Vtělení.
Evangelium zaznamenává rozhovor s Marií i se mnou
Zvěstování jsou události nekonečného a nesmírného mlčení, neboť vše, co evangelium zaznamenává, je rozhovor. Stěny či kulisy se odsouvají, stávají se průhlednými, aby odhalily vše, co je, bylo, bude, a pak se v nich sbíhají.
Křtem říkáme Staň se mi podle tvého slova
Toho rána jsem pochopila, že právě křtem říkáme: „Staň se mi podle tvého slova“, abychom toto slovo nesli mocí Ducha svatého a uskutečnili ho ve svém životě. Je těžké popsat dopad slunečního světla na kus potištěného papíru nalepeného na dřevovláknité desce a toto poznání se může zdát samozřejmé, ale mnou otřáslo až do morku kostí.
Inspirována úryvkem z evangelia o „znovuzrození“ (Jan 3,1-21) Rossová poznává, jak se znovu rodí skrze své ano Božímu pozvání:
Jak se to stane?“
Když se ráno, kdy jsem měla odjet na rekolekce do cisterciáckého opatství, četla při eucharistii Nikodémův příběh, udělala jsem další krok. Jeho otázka: „Jak se to stane?“ probudila ozvěnu hlasů Marie a Zachariáše, smíchu Abraháma a Sáry nad absurdním Božím návrhem, že on ve sto letech a ona v devadesáti porodí syna…..
musíme se skutečně narodit z Ducha v lásce Marie
Abychom mohli nést Slovo, abychom mohli vstoupit do království, musíme se skutečně narodit z Ducha, ne podruhé v lůně naší přirozené matky, ale neustále v lásce Matky Boží, která porodila svého syna, a stejně jako ona, ve stejném pohybu, nést i Krista. Maria je tedy v tomto druhém narození mou matkou, stejně jako je jí pro Nikodéma.
I já říkám ano
Že mé srdce stále není dost velké, aby tento paradox obsáhlo, ochotně přiznávám. Stále někdy cítím znepokojení nad Marií….. Ale když už nic jiného, Maria mě naučila říkat ano: jako řekli ano Abraham a Sára, jako řekli ano Alžběta a Zachariáš, jako řekl ano Ježíš kalichu, který ho neminul.
A pokaždé, když je mi tento kalich podáván při eucharistii, pohlédnu do jeho hlubin za temným vínem třpytícím se zlatem a rozechvěle řeknu „ano“.
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Maggie Ross, The Fire of Your Life (New York: Seabury Books, 2007), 8, 11–12, 13.
Image credit and inspiration: Susan Wilkinson, Untitled (detail), 2021, acrylic paint, Unsplash. Click here to enlarge image. Just like the colors swirl together in this painting, we and God swirl in our dwelling/indwelling.