Čtyřicátý devátý týden: Kontemplace a věda
Jak víme, od počátku věků až dodnes celé stvoření sténá v jednom velkém porodním aktu. -Římanům 8,22
Otec Richard Rohr píše o evoluční víře podložené Písmem a o základní důvěře v nikdy nekončící Boží lásku a tvořivost:
Statické pojetí Boha činí statickým i všechno ostatní – Bůh je dynamický
Zdá se, že svatý Pavel v této pasáži plně uznává evoluci. Vždycky mi připadalo naprosto zvláštní, že by v křesťanské teologii nebo praxi měl existovat jakýkoli odpor vůči evoluci nebo evolučnímu myšlení. Křesťané by měli být první v řadě, kdo by takové dynamické pojetí Boha uznával a spolupracoval s ním. Možná se však mnohým takový vztahový Bůh – se vším, co z toho vyplývá – nelíbí a setkali se jen s „látkou“, kterou nazývají Bohem. Statické pojetí Boha činí statickým i všechno ostatní, včetně samotných našich představ o spiritualitě, dějinách a náboženství.
Vnitřní dynamismus v celém stvoření
Pokud je náš Bůh vtělený i implantovaný, Kristus i Duch svatý, pak je rozvíjející se vnitřní dynamismus v celém stvoření nejen jistý, ale také se pohybuje pozitivním směrem. Pokud by tomu tak nebylo, museli bychom zpochybnit samotnou účinnost, spásu, naději a vítězství, které křesťanské evangelium tak velkoryse slibuje. Fundamentální naděje vyžaduje fundamentální víru ve svět, který se stále a stále rozvíjí.
Jsme rozjasněni darem optimismu
Věřím, že jako „děti vzkříšení“ (Lk 20,36) nás tíží a zároveň rozjasňuje kosmická a nezadržitelná naděje – a my ji nikdy nemůžeme plně naplnit. Jsme obtěžkáni i rozjasněni darem optimismu, jehož prameny nejsou racionální, vědecké, a dokonce ani prokazatelné pro ty, kdo ho nemají. Přesto tiká z hlubokého místa v našem nitru. [1]
Evoluční myšlení je vlastně kontemplativní myšlení, podílí se na pohybu v duši
Evoluční myšlení je vlastně kontemplativní myšlení, protože ponechává celé pole budoucnosti v Božích rukou. Je to způsob myšlení, který souhlasí s pokorným držením přítomnosti s tím, co jen předběžně zná s jistotou. Pro mě je to pravá víra a je to jádro věci, protože už nepotřebujeme zcela předvídatelný výsledek. Vím, že je velmi těžké existovat v takové nejistotě a většina z nás v tom nemá praxi. Křesťanství předané mnohým z nás víru takto nedefinovalo; bylo to velmi statické pojetí času a poznání. Nemuseli jsme se podílet na organickém pohybu ve své vlastní duši, v duši svého manželství, své rodiny nebo svého společenství.
ve víře mohu do jisté míry žít bez jistoty
Kontemplativní mysl je evoluční mysl a myslím, že je to mysl Kristova. Umožňuje, aby se budoucnost zjevovala, aniž by ji současné okolnosti zcela předurčovaly. Všichni potřebujeme určitou míru předvídatelnosti, ale ve víře mohu do jisté míry žít bez jistoty. Žít v tomto napětí, v tomto mezidobí, by se dalo nazvat evolučním myšlením nebo by se to dalo nazvat důvěrou v hluboký čas. Důvěřuji, že tam teče hluboká řeka. I když se toho na horním toku řeky moc neděje, stále důvěřuji hluboké řece. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, introduction to ONEING 4, no. 2, Evolutionary Thinking (Fall 2016): 13, 14. Available as PDF download.
[2] Adapted from Richard Rohr, with Paul Swanson and Brie Stoner, “The Universal Christ in Action in Deep Time,” Another Name for Every Thing, season 3, ep. 9, (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2020), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.
Image credit and inspiration: Greg Rakozy, Untitled (detail), 2015, photo, United States, Unsplash. Click here to enlarge image. We stand awed by our contemplation of the cosmos and the science within it.