Čtyřicátý osmý týden: Podobenství: Příběhy od Ježíše
Otec Richard vyučuje o podobenstvích o věcech, které se ztratily a našly:
Bůh překročil sám sebe a rozšířil lásku na druhé
V 15. kapitole Lukášova evangelia najdeme tři nezapomenutelná podobenství o Božím milosrdenství: Ježíš vypráví o pastýři, který se raduje z nalezení ztracené ovce, o ženě, která se raduje z nalezení ztracené mince (všimněte si ženského obrazu Boha), o otci, který se raduje z návratu svého marnotratného syna. To vše jsou obrazy milujícího Boha, který je věrný své přirozenosti. Všechny jsou obrazem Boží spravedlnosti.
Jak vidíme z těchto příkladů, Boží spravedlnost vyžaduje, aby Bůh překročil sám sebe a rozšířil lásku na druhé. Pastýř nečeká jen na to, až se ztracená ovce zatoulá zpět. Žena na minci nezapomene, dokud se neobjeví. Otec se nevěnuje jen svým záležitostem, ale každý den sleduje cestu, dokud se jeho syn nevrátí, aby ho mohl jít přivítat domů. Boží láska je neúprosně spravedlivá: Bůh se nikdy nevzdává těch, kteří na Boží lásku zapomněli. [1]
Autorka Debie Thomasová se zamýšlí nad tím, co tato „ztracená a nalezená“ podobenství odhalují o Bohu:
To, co je ztracené, je skutečně, doopravdy ztracené – i když hledajícím je Bůh
Ztrácíme se. Ztrácíme se tak nešťastně, že pastýř musí bloudit skrz skalnatou poušť, aby nás našel. Ztratíme se tak úplně, že hospodyně musí rozsvítit lampu, vzít koště a vymést každý kout svého domu, aby zjistila, co se s námi stalo.
Aby bylo jasno, tyto verze ztracenosti nejsou triviální. Všimněte si, že hledání v těchto podobenstvích není show….. To, co je ztracené, je skutečně, doopravdy ztracené – i když hledajícím je Bůh.
Bůh obrací svůj dům vzhůru nohama a hledá ztracenou minci
Můžeme se na chvíli zastavit a vnímat, jak je to ohromující? Bůh čelí skutečným sázkám, pokud jde o naši ztracenost. Bůh prožívá autentickou ztrátu v reálném čase. Bůh hledá, vytrvale, zdlouhavě a usilovně. Bůh putuje po kopcích a údolích a hledá ztracené ovečky. Bůh obrací svůj dům vzhůru nohama a hledá ztracenou minci…..
Bůh je tam, kde jsou ztracené věci
Možná nejskandálnějším aspektem těchto ztracených a nalezených podobenství není to, že se stále ztrácím. Možná je nejskandálnější to, co odhalují o Boží povaze…
Pokud jsou Ježíšova podobenství pravdivá, pak Bůh není ve stádu s devadesáti devíti zasvěcenými. Bůh není schoulený na svém gauči a neleští devět mincí, kterými si je už jistý. Bůh je tam, kde jsou ztracené věci. Bůh je na poušti, Bůh je v nejvzdálenějších koutech domu, Bůh je tam, kde je hledání nejzuřivější. Chci-li najít Boha, musím hledat ztracené věci. Musím se ztratit. Musím opustit bezpečí svého nitra a vydat se ven. Musím poznat svou vlastní ztracenost a souhlasit s tím, že budu nalezen…..
To je úžasná milost
Bůh nás hledá, když je naše ztracenost tak spletitá a hluboká, že nemůžeme ani předstírat, že Boha hledáme. Ale i v takových bezútěšných a beznadějných místech nás Bůh nachází. To je úžasná milost. A je i naše. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr and Jospeh Martos, Great Themes of Scripture: New Testament(Cincinnati, OH: Franciscan Media, 1988), 77.
[2] Debie Thomas, Into the Mess and Other Jesus Stories: Reflections on the Life of Christ (Eugene, OR: Cascade Books, 2022), 130–131.
Image credit and inspiration: Providence Doucet, Untitled (detail), 2016, photo, Canada, Unsplash. Click here to enlarge image. Like Jesus’ parables, we can look closely at fallen leaves and see things new.