Týden čtyřicátý sedmý: Pocta Dr. Barbaře Holmesové
Autentický mystik nikdy nemůže utéct ze světa. Musí souznít s utrpením a agónií, které jsou společným dědictvím lidstva…. A aktivní mystikové, kteří žijí v uspěchaném světě, vstupují do stejného vnitřního ticha jako ti, kdo žijí na poušti. -William Johnston, Mystická teologie: Johnston: Věda o lásce
Dr. Barbara Holmesová popisuje kontemplativní základy hnutí za občanská práva:
Svět je klášterem kontemplativních lidí.
Svět je klášterem kontemplativních lidí. Není před ním úniku. Snaha o spravedlnost člověka vždy vtáhne hluboko do Božího srdce. V tomto posvátném nitru se kontemplace stává jazykem modlitby a podnětem k prorockému hlásání a jednání. Martin Luther King Jr. a Rosa Parksová byli klasičtí kontemplativci, hluboce oddaní tichému svědectví, ztělesněné a performativní spravedlnosti. Typ kontemplativních praktik, které se objevily během Hnutí za občanská práva, se stal dramatem, které ztělesňovalo hlubokou nespokojenost s věcmi takovými, jaké byly. Černošská církev po léta vychovávala své členy v pravdě o jejich lidství a potenciálu morálního rozkvětu.
v samém středu vašeho bytí musí být Bůh a klid
Pochody za občanská práva v šedesátých letech byly kontemplativní – někdy tiché, někdy zalité zpěvem, ale vždy kontemplativní. V kontextu zoufalého hledání spravedlnosti to může znamenat, že zatímco unavené nohy procházely dobře vyšlapanými ulicemi, srdce skákala do Božího klína. Zatímco děti doprovázeli do škol příslušníci národní gardy, píseň „Ježíš mě miluje“ se stala hymnou víry tváří v tvář protichůdným důkazům. Německým ovčákům a hasičským hadicím nelze čelit vlastními silami; v samém středu vašeho bytí musí být Bůh a klid….. To, co vás zachrání, je požehnané spojení intuitivního poznání s racionalitou, bolestí a odhodláním.
Je to cesta znovuzrození nezrozené naděje
Jako duchovní zemětřesení potvrdilo odhodlání účastníků pochodu víru praotců a pramatek. Každý krok byl znovuzrozením nezrozené naděje. Každý účastník pochodu ztělesňoval komunitní potvrzení příštích posvátných prostor….. Posvátnému aktu společné chůze za spravedlností obvykle předcházelo setkání před pochodem, které začínalo modlitební bohoslužbou, kde kázání, zpěv a povzbuzování připravovaly lidi na cestu k naději, kterou všichni chovali. Tuto naději vedení pečlivě vysvětlovalo jako naplnění Božích zaslíbení. V důsledku toho bylo hnutí, které se z kostelů přelilo do ulic, rituálním ztvárněním společné cesty víry k Boží Basilei [k božímu království]…..
Bílým křesťanům jsme před oči dali černého trpícího Krista a oni se začali probouzet
Konečným výsledkem bylo, že údajně křesťanský národ byl nucen pohlížet na své černošské občany jako na prototyp trpícího Boha, který bez odplaty vstřebává násilí do vlastního těla. Naproti tomu neochvějní obránci starého řádu se ocitli před Bohem a vlastním reflexivním nitrem s hasičskými hadicemi, biči a provazy v rukou. Krize vyvolaná kontemplativním hledáním spravedlnosti zaručovala konečný konec otevřených praktik nadvlády, neboť nadvláda nemohla odolat stálému pohledu vnitřního oka tisíců probuzených lidí.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Barbara A. Holmes, Joy Unspeakable: Contemplative Practices of the Black Church, 2nd ed. (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2017), 111–112, 116–118.
Image credit and inspiration: Unknown, Dr. Barbara Holmes Headshot (detail), photo, United States. Click here to enlarge image.