Čtyřicátý šestý týden: Znovu se spojit s naším zdrojem
Autorka Debie Thomasová se zamýšlí nad tím, jak nás biblická metafora vinného kmene a ratolestí vybízí k tomu, abychom se vyrovnali s naším vzájemným propojením:
Kdo nezůstává ve mně, je odhozen
Neumím si představit více kontrakulturní a náročnější vizi křesťanského života, než jakou nabízí Ježíš v tomto evangeliu. „Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti,“ říká svým učedníkům. „Ti, kdo zůstávají ve mně a já v nich, přinášejí hojné ovoce, protože beze mě nemůžete dělat nic“ [Jan 15,4-5]. Pokud tato slova nejsou dostatečně přímočará, pokračuje: „Kdo nezůstává ve mně, je odhozen jako ratolest a usychá; takové ratolesti se sbírají, házejí do ohně a spalují“ [v. 6]. Spáleny? Uff….
…je to otázka života a smrti
Jsme určeni k tomu, abychom se do sebe zamotali. Jsme určeni k tomu, abychom žili život v hluboké vzájemné závislosti, abychom rostli jeden do druhého, kolem sebe a ze sebe. Když se držíme odděleně, způsobujeme si bolest a ztrátu, protože osud každé jednotlivé větve ovlivňuje vinný kmen jako celek. V této metafoře není závislost otázkou osobní morálky nebo preferencí; je to otázka života a smrti…..
… ve vinném kmeni se potřebujeme cítit se jako doma
Je-li Bůh pěstitelem vinné révy, Ježíš vinným kmenem a my ratolestmi, co máme dělat? Máme jediný úkol: zůstat. Setrvat, zůstat, přilnout, zůstat, záviset, spoléhat se, vytrvat, oddat se. Vydržet dlouho. Cítit se jako doma.
…spoléhat se, setrvat ….slova s mnoha významy
Ale „setrvat“ je ošemetné slovo. Na jedné straně pasivní, na druhé aktivní. Setrvat znamená zůstat zakořeněný na místě. Ale znamená to také růst a měnit se. Je to zranitelné sloveso: pokud setrváme, necháme se prořezat. Je to riskantní sloveso: pokud setrváme, poneseme ovoce, které ostatní uvidí a ochutnají. Je to sloveso pokořující: pokud setrváme, budeme muset přijmout potravu, která není naším vlastním dílem. Je to sloveso komunitní: pokud setrváme, budeme muset koexistovat se svými ratolestmi.
Debie Thomasová zdůrazňuje realitu našeho společného života, i když je chaotický a obtížný:
Žijeme v kultuře, kdy prosazujeme sami sebe a prosazujeme soběstačnost
Nedovedu si představit, že by někdy nastala doba, kdy by Ježíšovi následovníci považovali metaforu vinného kmene za snadno použitelnou v každodenním životě. Ale obzvlášť náročné je to dělat nyní. Žijeme v trpce rozdělené době. Máme dobré důvody k opatrnosti a sebeobraně, a to i uvnitř církve. V naší sebeprosazující se kultuře je těžké přiznat, že jsme sami ztraceni a bez života. Že naše sláva spočívá v odevzdanosti, ne v soběstačnosti…..
Opravový život se dá však žít jen ve vztahu s Bohem a životem druhých lidí
Kéž bychom souhlasili s tím, že uvidíme skutečnost takovou, jaká skutečně je. „Já jsem vinný kmen,“ říká Ježíš svým učedníkům. „Vy jste ratolesti.“ Je to hotová věc. Ať se nám to líbí, nebo ne, naše životy jsou spjaty s životem Božím i s životem druhých. Jediný opravdový život, který na tomto světě prožijeme, je život, který souhlasíme žít ve vztahu, jakkoli může být špinavý a zamotaný. Jediné ovoce, které stojí za to sdílet se světem, je ovoce, které přineseme společně.
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Debie Thomas, Into the Mess and Other Jesus Stories: Reflections on the Life of Christ (Eugene, OR: Cascade Books, 2022), 144–146.
Image credit and inspiration: Georg Arthur Pflueger, Untitled (detail), 2022, photo, Germany, Unsplash. Click here to enlarge image. We are individual pieces in an intricately interconnected weave of reality; together we make a whole.