Čtyřicátý čtvrtý týden: Hledání veřejného blaha
Nic, co stojí za to, nelze uskutečnit během našeho života; proto nás musí zachránit naděje. Nic, co je pravdivé, krásné nebo dobré, nemá v bezprostředním kontextu dějin úplný smysl; proto musíme být zachráněni vírou. Nic z toho, co děláme, ať už je to jakkoli ctnostné, nemůžeme uskutečnit sami; proto nás zachraňuje láska. Žádný ctnostný čin není z pohledu našeho přítele či nepřítele stejně ctnostný jako z našeho pohledu. Proto musíme být spaseni poslední formou lásky, kterou je odpuštění. -Reinhold Niebuhr, Ironie amerických dějin.
Vážená učitelka a kolegyně z CAC Dr. Barbara Holmesová (1943-2024) čerpá moudrost z teologa Reinholda Niebuhra:
Vše vyžaduje čas
Slova Reinholda Niebuhra jsou pravdivá. I když bychom si přáli, aby tomu bylo jinak, boj za spravedlnost není nikdy ukončen během jednoho života nebo jedné vzpoury. Změna systémů, obrácení srdcí, odpuštění útlaku a rozptýlení hněvu (ať už spravedlivého, nebo ne) vyžaduje čas. Není snadné čelit nespravedlnosti. Vyžaduje to solidaritu a nevyhnutelné ztráty na životech. Vyžaduje to, aby každá generace utrousila: „Jsme připraveni být svobodní jakýmikoliv mírovými prostředky.“ [1] …
Ne vždy je cesta rozpoznatelná
Bez ohledu na to, jak zoufalá se zdá být naše osobní či komunitní situace, oscilujeme na vysokých i nízkých frekvencích mezi dobrem a groteskou. Ne vždy vidíme cestu ke společnému dobru; často se zdá, že zlo zvítězilo, a někdy se skok víry nutný k překlenutí propastí nesouhlasu zdá být [zoufalou] volbou.
Iluzí reality
A přesto i v těch nejhorších dobách existují příležitosti, jak usnadnit lidský rozkvět prostřednictvím tvůrčí výměny myšlenek, autenticity, kultury a náboženského vyjádření. Kontemplativní obrat je nezbytný, protože iluze reality, která rámuje náš každodenní život, omezuje pronikání Ducha a zatemňuje rozlišování. [2]
Holmes spojuje duchovní praxi se společným dobrem:
Nejprve začněme být tvůrčí tam kam dosáhneme v našem mikrokosmu
Pro mě duchovní praxe, na které záleží, zahrnuje sociální obnovu. Namísto obviňování druhých ze stavu naší unie, namísto obviňování té či oné politické strany se můžeme zamyslet nad vlastní spoluvinou a podporou systémů, které opustily chudé, uskladnily naše děti v upadajících školách a nezajistily odpovídající zdravotní péči. V rámci duchovní praxe se můžeme probudit a uvědomit si možnost vybudovat nový řád. Můžeme tyto možnosti improvizovat; vyzkoušet je v tvůrčím mikrokosmu sdíleného veřejného života a uvědomit si, že náš způsob života lze zlepšit tak, aby se dařilo všem členům společnosti…..
Věřím, že můžeme, pokud budeme chtít…
Cituji z článku, který jsem napsala pod názvem „Stále na cestě“: Věřím, že v rámci duchovní praxe si můžeme představit a vytvořit „politický systém, který bude reagovat na lidi a respektovat globální sousedy, zdravotní systém, který bude komplexní a nebude zaměřen na zisk, vzdělávací systém, který bude formován inovacemi, improvizací, technologií a praktičností“. [3] Dokážeme si nyní upřímně říci, co nefunguje? Dokážeme si znovu představit nové možnosti? Věřím, že můžeme, pokud budeme chtít. [4]
Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Barbara A. Holmes, Joy Unspeakable: Contemplative Practices of the Black Church, 2nd ed. (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2017), 158.
[2] Holmes, Joy Unspeakable, 175.
[3] Barbara A. Holmes, “Still on the Journey: Moral Witness, Imagination, and Improvisation in Public Life,” in Ethics That Matters: African, Caribbean, and African American Sources, ed. Marcia Y. Riggs and James Samuel Logan (Minneapolis, MN: Fortress Press, 2012), 238.
[4] Adapted from Barbara A. Holmes, “Love of Neighbor and the Practice of Social Renewal,” Wisdom in Times of Crisis, May 4, 2020, Center for Action and Contemplation, video, 4:46.
Image credit and inspiration: Eyoel Khassay, Untitled (detail), 2020, photo, Ethiopia, Unsplash. Click here to enlarge image. We plant trees as an offering of communal good for the future.