From the Center for Action and Contemplation
Okraje vytvářejí mezní prostor skupiny
Neděle 27. září 2020
Překlad z 90% strojový…. :
Když jsme uvnitř jakékoli skupiny spokojení a spokojení, zdá se, že trpíme strukturální lhostejností. Neuvědomujeme si, že je to do značné míry systém sounáležitosti, který jsme si sami vytvořili. Teprve poté, co jsme vyloučeni ze systému, jsme schopni rozpoznat jeho modlářství, lži nebo stranu stínu. Právě privilegovaná „znalost outsidera“ otevírá hrací pole. Lidé mohou být upřímní a mít pocit, že je vše v pořádku, ale strukturálně nemohou pochopit určité věci. Ve své službě Ježíš cituje Izaiášovu výzvu k popisu této kolektivní sociální pohrdání: „Budete znovu slyšet a slyšet, nebudete rozumět, uvidíte a znovu uvidíte a nebudete vnímat. . . “ (Izajáš 6: 9; Marek 8:18). Zasvěcenci jsou ze své podstaty dualističtí, protože se oddělují od takzvaných outsiderů.
Věřím, že z tohoto důvodu se tolik světců a mystiků a dokonce i světských lidí rozhodlo žít celý svůj život na okraji většiny systémů. Zaujímají své malé a dostatečné místo ve velkém Božím systému tím, že „žijí na okraji nitra“. Staví na pevné tradici („zevnitř“), ale z nového a dynamického postoje („na hraně“), kde nemohou být kooptováni potřebou bezpečnosti, majetku nebo iluzí moci.
Lidé jako František a Klara z Assisi se snaží žít na okraji společnosti, aby se nenechali ovlivnit zamilovanosti k převládajícímu systému a odměnami, které dává. Vědí, že to je jediná pozice, která jim zajišťuje trvalou moudrost, stále se rozšiřující perspektivu a ještě hlubší soucit. Taková rozhodnutí lze vidět také v životě mnichů, jeptišek, poustevníků nebo amišských komunit. Existují také měkčí formy, jako jsou lidé, kteří se nedívají na televizi, lidé, kteří žijí pod úrovní zdanitelného příjmu, lidé, díky nimž je modlitba hlavní součástí jejich dne, lidé, kteří se záměrně dostávají do rizikových situací pro dobro. Je ironií, že musíme jít na hranu, abychom našli střed, ale to vždy dělají proroci, poustevníci a mystici.
Chci uznat, že existuje rozdíl mezi marginalizací – vynucenou (obvykle předsudky a systémovou diskriminací) ze společných výhod a statků, které pocházejí ze života v běžné společnosti – a rozhodnutím žít na okraji. Oba mohou být privilegovanými místy pro duchovní růst a transformaci. Tento týden nabídneme příklady ze široké tradice křesťanských mystiků a komunit, které hledaly nebo přijímaly své umístění na okraji města jako místo kreativity a vnitřní svobody. Prostřednictvím svých vhledů, spisů, rituálů a umění nás tito muži, ženy a hnutí inspirují, abychom přestali chránit povrchy věcí a upadli do jádra našich vlastních duší a zkušeností.
originál textu níže
Mystics and the Margins
Margins Create Liminal Space
Sunday, September 27, 2020
When we are content and satisfied on the inside of any group, we seem to suffer from a structural indifference. We do not realize that it is largely a belonging system that we have created for ourselves. It is not until we are excluded from a system that we are able to recognize its idolatries, lies, or shadow side. It is the privileged “knowledge of the outsider” that opens up the playing field. People can be personally well-intentioned and sincere, but structurally they cannot comprehend certain things. In his ministry, Jesus quotes the call of Isaiah to describe this collective social disregard: “You will hear and hear again, and not understand, see and see again and not perceive . . .” (Isaiah 6:9; Mark 8:18). Insiders are by nature dualistic because they divide themselves from the so-called outsiders.
I believe it is for that reason that so many saints and mystics and even everyday people have chosen to live their entire lives at the edges of most systems. They take their small and sufficient place in the great and grand scheme of God by “living on the edge of the inside.” They build on the solid tradition (“from the inside”) but from a new and dynamic stance (“on the edge”) where they cannot be co-opted by a need for security, possessions, or the illusions of power.
People such as Francis and Clare of Assisi try to live on the margins so they will not become enamored by the illusions and payoffs of prevailing systems. They know this is the only position that ensures continued wisdom, ever-broadening perspective, and even deeper compassion. Such choices may be seen in the lives of monks, nuns, hermits, or Amish communities. There are softer forms, too, like people who do not watch TV, people who live under the level of a taxable income, people who make prayer a major part of their day, people who deliberately place themselves in risky situations for the greater good. It is ironic that we must go to the edge to find the center, but that is what prophets, hermits, and mystics invariably do.
I want to acknowledge that there is a difference between being marginalized—forced (usually by prejudice and systemic discrimination) out of the common benefits and goods that come from living in mainstream society—and choosing to live on the margins. Both can be privileged places for spiritual growth and transformation. This week we will offer examples from the broad tradition of Christian mystics and communities who sought or accepted their location on the margins as a place of creativity and interior freedom. Through their insights, writings, rituals, and art, these men, women, and movements inspire us to cease protecting the surfaces of things and fall into the core of our own souls and experiences.