Původně renesanční, později barokně přestavěný kostel Nejsvětější Trojice je součástí areálu Kláštera Nejsvětější Trojice, významné dominanty města Slaný. Kostel vznikl v letech 1581-1598, a to jako protestantský hřbitovní kostel – z té doby se dochoval presbytář, okna presbytáře, sakristie s fragmenty nástěnný maleb a dvě věže. Během třicetileté války byl zpustošen a přešel pod správu Martiniců, kteří povolávají františkány, aby při kostele založili klášter.
Františkáni první tři roky bydleli na náměstí v třetím domě od radnice směrem k Piaristům. Představený kláštera Hieronymus žatecký přivedl kuchaře a zahradníka. ten rozměřil a uspořádal klášterní zahradu, která sloužila k obživě řeholníků. Po dokončení kláštera zde žilo ještě dalších čtrnáct řeholníků (převážně ze Slezka německy mluvících) V klášteře vždy sloužil jeden český a jeden německý kněz.
Téměř současně se založením kláštera je postavena uprostřed hlavní lodi kostela loretánská kaple (1657), kterou nechává postavit hrabě Bernard Ignác z Martinic jako výraz tehdejší mariánské úcty.
Loretě byla věnována k obživě ves s mlýnem, hostinec a později ještě další ves. Ty měly uživit řeholníky. Klášter měl v sekularizovaném kraji mít misijní úlohu. Oltář v Loretě vzal za své v roce 1950. Předešlopu újmu způsobily dekrety Josefa II. Františkáni museli odevzdat celý Loretánský poklad (dary věřících, kteří zde zažili mnoho skutečných zázraků) a veškeré zlaté a stříbrné nádoby, monstrance a pod.
Roku 1665 je kostel po požáru barokně přestavěn, pravděpodobně italským architektem Domenicem Orsi. Z interiéru kostela stojí za zmínku varhany z roku 1776, postavené Antonínem Reissem, které byly zakomponované do hlavního oltáře (na našem území řešení zcela ojedinělé). Dochovalo se bohužel pouze jejich torzo a rekonstrukce si vyžádá značné náklady.
Františkáni žijí ve Slánském klášteře až do roku 1950, kdy byli v rámci režimem organizované akce “K” vystěhováni a klášter jim byl zabaven. Během doby komunismu sloužil klášter k nejrůznějším účelům: byla zde věznice s lehkou ostrahou, autoškola svazarmu nebo zoologická zahrada. Celý objekt velmi chátral. V devadesátých letech byl zdevastovaný klášter vrácen františkánům a ti ho darovali bosým karmelitánům. Karmelitáni přišli do Slaného v roce 1996 a zahájili rozsáhlou rekonstrukci celého areálu i svého poslání.
Bosí karmelitáni zanechali v kostele i klášteře všechny dochované františkánské památky. Biskup D. Duky v ložil při otevření kláštera do oltáře ostatky rodiču. Terezie z Lisseu.
Bosí karmelitáni (OCD – Ordo Carmelitarum Discalceatorum) jsou “kontemplativně-činný” řád, to znamená, že se věnují jak modlitbě, tak nějaké činnosti navenek.Tomu přizpůsobují i vnější podmínky svého života, “denní řád” – společná liturgie a dvě hodiny rozjímání v tichu tvoří jakési pilíře jejich dne. Plody takového způsobu života si nechtějí nechávat pro sebe, ale snaží se je předávat dále – například doprovázením v duchovním životě, v životě modlitby, pořádáním duchovních cvičení, přijímáním hostů v komunitě; ale třeba i formou vyučování nebo poradenství mimo klášter.
Publikace o klášteře