Týden čtyřicátý druhý: Stvořitel a stvoření
Nekonečná síla! / Tvá láska je autorem života, / když jsi vyslovil to jediné slovo. / Ty jsi ten, kdo nařídil / řád, stvořil / Stvoření, svým vlastním / způsobem. -Hildegarda z Bingenu, přel. Carmen Acevedo Butcher
Otec Richard chápe kosmos jako první vtělení Boha:
První vtělení Boha – velký třesk
První vtělení Boha se neodehrálo v Betlémě před dvěma tisíci lety. Právě tehdy se pro nás stalo lidským a osobním a mnoho lidí začalo brát božské vtělení vážně. K prvnímu Vtělení ve skutečnosti došlo přibližně před 13,8 miliardami let při „velkém třesku“. Tak nazýváme okamžik, kdy se Bůh rozhodl zhmotnit a sebevyjádřit.
kosmický Kristus
Před dvěma tisíci lety došlo k lidskému vtělení Boha v Ježíši, ale ještě předtím došlo k prvnímu a původnímu vtělení prostřednictvím světla, vody, země, slunce, měsíce, hvězd, rostlin, stromů, ovoce, ptáků, hadů, dobytka, ryb a „všelijakých divokých zvířat“ podle příběhu o stvoření v Genesis 1,3-25. V tomto okamžiku se Bůh vtělil do člověka, který se stal člověkem. Byl to „kosmický Kristus“, skrze něhož nám „Bůh dal poznat tajemství svého záměru, skrytý plán, který tak laskavě učinil od počátku v Kristu“ (viz Ef 1,9-10). Kristus není Ježíšovo příjmení; je to název pro jeho životní cíl.
Bůh nikdy nepřestal myslet, snít a tvořit Krista
Ježíš je zcela konkrétní pravda, která zjevuje a zastupuje univerzální pravdu. Jak říká list Kolosanům, „on je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření“ (1,15); je jedinou slavnou částí, která pojmenovává a zjevuje ještě slavnější celek. „V něm je založena plnost … všeho na nebi i všeho na zemi“ (Kol 1,19-20). Pro františkánského teologa Jana Dunse Scota byl Kristus úplně první myšlenkou v Boží mysli [1] a Bůh nikdy nepřestal myslet, snít a tvořit Krista. „Nesmírná rozmanitost a mnohotvárnost tohoto stvoření představuje Boha dokonaleji než kterékoli stvoření samo nebo samo o sobě,“ dodává Tomáš Akvinský. [2]
Prostý evangelijní život vzniká z naší výrazné nedostatečnosti
Pro většinu z nás to znamená významné otřesení naší základní představy o vesmíru a o našem náboženství. Pokud však k tomu měla nějaká skupina dospět zcela jednoduše a přirozeně, pak to byly tři skupiny věřících, které se nazývají monoteisty: Židé, křesťané a muslimové věří, že svět byl stvořen jedním Bohem. Zdálo by se tedy, že všechno, všechno bez výjimky, by mělo nést jasný otisk a podobu jediného Stvořitele.
Právě naše nynější utrpení, naše zhuštěná přítomnost na tomto společném hnízdě, které jsme si zaneřádili, bude brzy tím JEDINÝM, co nám nakonec bude společné. Dost možná to bude to jediné, co nás spojí. Země a její životní systémy, na nichž jsme všichni zcela závislí (stejně jako jsme závislí na Bohu!), se možná brzy stanou právě tím, co nás obrátí k prostému evangelijnímu životnímu stylu, k nezbytnému společenství a k přirozenému a univerzálnímu smyslu pro svatost.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] This idea is often called the thesis on the absolute primacy of Jesus Christ. Duns Scotus used Romans 8:29, Colossians 1:15–20, and Ephesians 1:3–10 and 2:20 as the basis for his theology.
[2] See Aquinas, Summa Theologica 1.47.1.
Adapted from Richard Rohr, “Creation as the Body of God,” Radical Grace 23, no. 2 (April–June 2010): 3.
Image credit and inspiration: Jennie Razumnaya, Blooming Peach Garden (detail), 2022, photo, Los Angeles, Unsplash. Click here to enlarge image. We’re invited into the beauty of creation, receiving and offering, just like this artist painting the petals of a cherry blossom.