Týden čtyřicátý druhý: Stvořitel a stvoření
Otec Richard se zamýšlí nad tím, co se můžeme naučit z první Bible přírody:
Pavel doporučuje knihu přírodu jak první díl
První akt Božího zjevení je samotné stvoření. První Bible je Biblí přírody. Vznikla nejméně před 13,8 miliardami let, v okamžiku, který nazýváme velkým třeskem, tedy dávno před Biblí slov. „Od chvíle, kdy Bůh stvořil svět, je věčná Boží moc a božství – jakkoli neviditelné – na věcech, které Bůh stvořil, vidět rozumem“ (Římanům 1,20). Člověk se opravdu diví, jak nám to mohlo uniknout. Slova nám asi dala něco, o čem se můžeme hádat, zatímco přírodu můžeme jen prožívat a snad si ji i užívat a respektovat s obdivem a úctou.
Knihu Bibli by měli lidé číst až jako druhý díl
Neodvažujte se dát druhou Bibli do rukou lidem, kteří neseděli s láskou u nohou té první. Ti budou psaný text vždycky manipulovat, znetvořit a zavraždit.
První kapitoly jsou o zdroji a smyslu přírody
Biblická zpráva nám říká, že Bůh stvořil svět vývojově během šesti dnů, téměř jako by existovalo dávné tušení toho, co bychom nakonec nazvali evolucí. Je zřejmé, že ke stvoření došlo v průběhu času. Jediným striktním teologickým tvrzením příběhu Genesis je, že Bůh to všechno začal. Přesné určení toho, jak, kdy a kde, není autorovým zájmem. Tento příběh o stvoření, napsaný možná pět set let před Ježíšem Kristem, nemá v úmyslu ani schopnost být vědeckým popisem. Je to skutečně inspirované vyprávění o zdroji, smyslu a původní dobrotě stvoření. Je tedy skutečně „pravdivý“.
Bible není vědecká publikace
Západní racionalisté i náboženští fundamentalisté musí přestat zaměňovat pravdivé s tím, co je doslovné, chronologické nebo viditelné úzkým spektrem lidského oka. Mnozí se domnívají, že Bible je přesným snímkem – jakoby zachyceným kamerou – Božího působení na Zemi. Kdyby však Bůh potřeboval takovou doslovnost, počkal by na 19. století společné éry, aby začal mluvit a zjevovat prostřednictvím „neomylné“ technologie. [1]
Ve vesmíru neexistuje autonomie – nezávislost
Věda často potvrzuje to, co bylo po staletí velmi podezřelou intuicí mystiků. Dnes považujeme za samozřejmé, že vše ve vesmíru je hluboce propojeno a souvisí spolu, dokonce i samotné světlo, které je zajímavé tím, že je prvním aktem stvoření (Genesis 1,3). Objekty – dokonce i galaxie!!! – v celém známém vesmíru obíhají kolem něčeho jiného. V celém vesmíru neexistuje nic takového jako autonomie. Neexistuje. To je iluze moderního individualistického Západu, který si představuje autonomní já jako základní stavební prvek a pravého Vidoucího. [2]
Svatí lidé najdou Boha v přírodě a také všude jinde
Přesto se zdá, že všichni svatí říkají, že nezávislé já vidí všechno špatně. Části dokáže rozpoznávat jen po částech, a tak věci ještě více rozděluje. Celí lidé vidí věci v jejich celistvosti, a tak vytvářejí celistvost („svatost“) všude, kam jdou a kam se dívají. Svatí lidé najdou Boha v přírodě a také všude jinde. Celí lidé najdou Boha jen v knihách a slovech, a nakonec ani tam ne. [3]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2008, 2022), 30–31.
[2] Adapted from Richard Rohr, New Great Themes of Scripture (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 1999), Audible audio ed.
[3] Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life, rev. ed. (Hoboken, NJ: Jossey-Bass, 2024), 95.
Image credit and inspiration: Jennie Razumnaya, Blooming Peach Garden (detail), 2022, photo, Los Angeles, Unsplash. Click here to enlarge image. We’re invited into the beauty of creation, receiving and offering, just like this artist painting the petals of a cherry blossom.