Týden čtyřicátý druhý: Stvořitel a stvoření
Otec Richard Rohr popisuje, jak chápání Boha jako Stvořitele ovlivňuje naše chování ke stvoření:
Svět je radostné tajemství, které je třeba kontemplovat s radostí a chválou
Kdyby křesťanství věnovalo pozornost učení a příkladu Ježíše a svatého Františka, naše planeta – „sestra Matka Země“, jak ji nazval František – by dnes možná byla mnohem zdravější. Ale trvalo to až do 21. století, než papež napsal celou encykliku Laudato Si‘: O péči o náš společný domov, kde to bylo zcela jasné a náročné. Papež František píše:
Svatý František, věrný Písmu, nás vyzývá, abychom vnímali přírodu jako velkolepou knihu, v níž k nám Bůh promlouvá a dává nám nahlédnout do své nekonečné krásy a dobroty. „Skrze velikost a krásu stvoření člověk analogicky poznává jejich stvořitele“ (Mdr 13,5); ostatně ‚jeho věčná moc a božství se od stvoření světa dávají poznat skrze jeho díla‘ (Řím 1,20)….. Svět je radostné tajemství, které je třeba kontemplovat s radostí a chválou. [1]
Proč se tvářit, že Boha si zasloužíme jen my…
Boží přítomnost v živelném, fyzickém světě jsme nectili. Učinili jsme Boha tak malým, jako je naše vlastní zúžené srdce. Vybírali jsme si a říkali: „Ach, Bůh je opravdu jen v mé skupině, v pokřtěných lidech, v morálních lidech“ a tak dále. Je snad nekonečného Boha tak málo? Musíme být na Boha skoupí? Proč se tvářit, že Boha si zasloužíme jen my a že Bůh není pro jiné skupiny, náboženství, zvířata, rostliny, živly, bratra Slunce a sestru Měsíc?
Nedokážeme si představit nekonečnou Lásku, nekonečné Dobro nebo nekonečné Milosrdenství.
Bůh zachraňuje stvoření a přivádí všechny tvory zpět tam, kde začali – do jednoty se svým Stvořitelem. Bůh miluje vše, co stvořil! Bůh prohlásil všechny stvořené věci za „dobré“ (viz Genesis 1,9-31 a Moudrost 11,24-12,1). My se však se svou malou myslí s tím nedokážeme vyrovnat. Musíme Boha a lásku rozmělnit na malé části, které naše mysl zvládne a rozporcuje. Lidská láska je podmíněná a funguje na základě modelu nedostatku. Není jí dost, stejně jako to řekl Ježíšův učedník Ondřej o pěti chlebech a dvou malých rybách pro chlapce (Jan 6,9). Lidé si nedokážou představit nebo dokonce myslet nekonečné či věčné pojmy. Nedokážeme si představit nekonečnou Lásku, nekonečné Dobro nebo nekonečné Milosrdenství.
Už si nemůžeme dovolit být nevědomí
K Božímu tajemství nepřicházíme prostřednictvím pojmů nebo teorií; přicházíme spojením s tím, co je – s bezprostřední, ztělesněnou Boží přítomností, která je všude kolem nás. Všimněte si, že téměř všechny Ježíšovy běžné příběhy a příklady jsou založeny na přírodě a vztahu – nikdy ne na teologii nebo akademické teorii.
Nepoznali jsme jediné Kristovo tělo ve stvoření. Možná jsme jen nebyli připraveni nebo vycvičeni. Nejprve je tu vidění a pak rozpoznání; druhé stadium se nazývá kontemplace. Už si nemůžeme dovolit být nevědomí. Chceme-li skutečně pečovat o náš společný domov, musíme se naučit vidět, naslouchat nebo se dotýkat a rozpoznat, jak široká a hluboká je přítomnost.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Pope Francis, Laudato Si’: On Care for Our Common Home, paragraph 12. Read here for the full text of this encyclical.
Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 26–27.
Image credit and inspiration: Jennie Razumnaya, Blooming Peach Garden (detail), 2022, photo, Los Angeles, Unsplash. Click here to enlarge image. We’re invited into the beauty of creation, receiving and offering, just like this artist painting the petals of a cherry blossom.