Týden čtyřicátý první: Tanec s božským ohněm
Ježíš řekl: „Mé jho je snadné a mé břemeno lehké.“ -Matouš 11,30
Otec Richard pojmenovává tanec mezi radostí a smutkem jako nezbytný paradox života:
Naslouchat Bohu je hudba pro ucho
Je těžké slyšet Boha – ale ještě těžší je Boha neslyšet. Bolest, kterou si člověk přivodí tím, že žije mimo zjevnou realitu, je větší a déle trvající bolestí než krátká bolest, když se jí postaví čelem. Osvícení lidé vždy popisují duchovní zkušenost s Bohem jako klidnou, pokojnou, rozkošnou, a dokonce extatickou. Jan od Kříže píše o tom, že se ho zmocňuje stejná rozkoš, jaká je v Bohu, že je zachycen ve velkém Božím bytí a dýchá stejný Boží vzduch. [1] Svatý Bernard z Clairvaux říká, že Ježíš je pro něj „med v ústech, hudba pro ucho a radost v srdci“. [2] Sufijští mystikové a básníci Háfiz, Rúmí, Tagore a Kabír způsobili, že život s Bohem zní přímo zábavně a fantasticky, jako báseň namísto zkoušky.
Hledejte radost v Bohu a pokoj v sobě a energii pro druhé
Hledejte radost v Bohu a pokoj v sobě; hledejte spočinutí v tom, co je dobré, pravdivé a krásné. Je to jediné místo odpočinku, které nám zároveň umožňuje slyšet a snášet temnotu. Tvrdé a měkké, obtížné a snadné, bolestné a extatické se navzájem nevylučují; ve skutečnosti se navzájem umožňují. Sklánějí se sem a tam jako tanečníci, i když těžší je sklonit se před bolestí a neúspěchem. Můžeme snášet tvrdost života a prohlédnout neúspěch, když naše duše spočívá v nádherné a útěšné sladkosti a měkkosti. Náboženští lidé by to nazvali životem v Bohu. Proto mají zamilovaní lidé – a často i lidé na sklonku života – takový přebytek energie pro druhé. Pokud v Bohu nelze spočinout, pak to asi není moc velký bůh. Pokud Bůh není šťáva a radost, kdo pak stvořil všechny ty šeříky a lilie? [3]
Arcibiskup Desmond Tutu v knize Kniha radosti nabízí toto požehnání a připomíná nám radost z toho, že setrváváme v Boží lásce:
Radost je darem za péči o druhé
Milé Boží dítě, jsi milováno láskou, kterou nic nemůže otřást, láskou, která tě milovala dávno předtím, než jsi bylo stvořeno, láskou, která tu bude ještě dlouho poté, co všechno zmizí. Jsi drahocenný, s drahocenností, která je naprosto nezměrná. A Bůh chce, abyste byli jako Bůh. Naplněný životem a dobrotou a smíchem – a radostí.
Bůh, který od věčnosti vylévá celou svou bytost, chce, abyste vzkvétali. Bůh chce, abyste byli naplněni radostí a vzrušením a stále toužili po tom, abyste mohli nacházet to, co je v Božím stvoření tak krásné: soucit tolika lidí, péči, sdílení. A Bůh říká: Prosím, mé dítě, pomoz mi. Pomoz mi šířit lásku, smích, radost a soucit. A víš co, mé dítě? Když to děláš – hele, rychle – objevíš radost. Radost, o kterou jsi neusilovalo, přichází jako dar, téměř jako odměna za tuto péči o druhé, která není zaměřena na sebe. [4]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] See John of the Cross, commentary on The Spiritual Canticle, stanza 39.
[2] See Bernard of Clairvaux, Sermons on the Song of Songs 15. The Latin text is Jesus mel in ore, in aure melos, in corde jubilus.
[3] Adapted from Richard Rohr, Adam’s Return: The Five Promises of Male Initiation (New York: Crossroad, 2004), 153–155.
[4] Dalai Lama [Tenzin Gyatso] and Desmond Tutu with Douglas Abrams, The Book of Joy: Lasting Happiness in a Changing World (New York: Avery, 2016), 298.
Image credit and inspiration: Nah, Untitled (detail), 2018, photo, Iran, Unsplash. Click here to enlarge image. Dancing with a Divine Partner is an intuitive dance: step by step we learn when to take initiative and when to receive, when to sway, when to breathe, when to pause.