Čtyřicátý týden: Dychtivý milovat
Co byste dnes dělali, kdybyste věděli, že zítra můžete zemřít? -František z Assisi, Dopis věřícím
Ilia Delio se na základě raného záznamu Františkovy modlitby venku zamýšlí nad Františkovým chápáním Boha jako lásky:
Můj Bůh a mé Všechno!
František se modlil sám … a vyslovoval mantru v podobě otázky: „Kdo jsi, Bože? A kdo jsem já?“ [1] Čím více František putoval do polí přírody, tím více putoval do polí svého vlastního srdce. Vnější svět ho zval, aby vstoupil do svého vnitřního světa. Tam se setkal s tajemstvím Boha, který byl zároveň Nejvyšším, a přesto nekonečně blízko; důvěrnější než jeho vlastní já. František zakoušel Boha jako své „všechno“: Vše dobré, vše milující, vše přítomné, vše milosrdné. Jak zvolal: „Deus meus et omnia“, což znamená „Můj Bůh a mé Všechno!“.
Všechno stvoření je těhotné Bohem!
Čím více nacházel Boha v sobě, tím více viděl Boha mimo sebe, kde k němu každý detail přírody promlouval o Bohu. Jak zvolala františkánská kajícnice Angela z Foligna: „Všechno stvoření je těhotné Bohem!“ [2] Modlitba vedla Františka k pravdě o jeho vlastní skutečnosti a k pravdě o světě. Nic nebylo mimo dosah Boží lásky.
Mysl zaměřit na poznání Lásky
Byla to láska, která Františka přenesla do jiných světů: do světa malomocných, do světa chudých, do světa žížal a vlků, do světa všeho, protože jen ve světě se skrze lásku rodí Bůh. Je však třeba umět vidět a naslouchat zvukům božské lásky volající v rodících se zárodcích nového stvoření. František zaměřil své srdce na vášnivou Boží lásku, svou mysl na poznání této lásky a své oči na vidění této lásky.
Delio popisuje Františkovu modlitbu jako touhu růst v Božím životě a lásce:
Modlitba je pozváním k růstu v lásce
Modlitba je pozváním k růstu v lásce: jak rosteme do Božího života, Boží život roste v nás. Znovuzrozujeme se v Duchu skrze sílu lásky, vstupujeme do chaosu a nejistoty světa. Láska neustupuje před utrpením a bolestí, ale vstupuje do temnoty života s energií a nadějí, že budoucnost bude jiná; láska tvořivě posiluje život k dalšímu životu.
Plakat nad tím, co ještě není milováno
Život v Bohu je sázkou na lásku, která vyžaduje věrné nasazení, i když temnota přetrvává a utrpení převládá. Růst v lásce skrze modlitbu znamená vrhnout se do srdce Boha….. Teprve když dokážeme plakat nad tím, co ještě není milováno, můžeme žít v nové realitě; láska totiž čeká na zrození. To je jádro františkánské modlitby.
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] See The Deeds of Blessed Francis and His Companions 9.37, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 3, The Prophet (Hyde Park, NY: New City Press, 2001), 455–456.
[2] See The Book of the Blessed Angela (Memorial) 6, in Angela of Foligno, Complete Works, trans. Paul Lachance (Mahwah, NJ: Paulist Press, 1993), 170.
Ilia Delio, preface to Franciscan Prayer: Awakening to Oneness with God (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2024), vii–viii, ix–x.
Image credit and inspiration: Dimitri Kadiev, Be Praised—mural of Francis and Clare on the side of the CAC (detail), photo of paint on adobe wall. Click here to enlarge image. This mural art on the outside of the CAC represents Francis’ love and acceptance of life in its varied and diverse manifestations.