Čtyřicátý týden: Dychtivý milovat
Otec Richard označuje za jádro františkánské spirituality a Ježíšova evangelia radikální změnu životního stylu:
lidé mají větší sklon žít v nových způsobech myšlení než myslet v nových způsobech života
Pro Františka a Kláru z Assisi se Ježíš stal někým, koho je třeba skutečně napodobovat, ne jen uctívat. Protože sám Ježíš byl pokorný a chudý, František učinil z čistého a prostého napodobování Ježíše svůj životní program. Ve skutečnosti to často dělal až absurdně doslovným způsobem. Byl fundamentalistou – ne co se týče učení Písma, ale co se týče životního stylu Písma: nic si neber na cestu, jez, co je ti předloženo, pracuj za svou mzdu, nenos boty. To je pro většinu křesťanů stále revoluční myšlení, ačkoli je to samotná „dřeň evangelia“, abychom použili Františkovu vlastní frázi. [1] František věděl, že lidé mají větší sklon žít v nových způsobech myšlení než myslet v nových způsobech života. (To je jedna ze základních zásad CAC.)
rané praktické křesťanství
„Když jsme slabí, jsme silní“ (2 Kor 12,10) mohlo být mottem prvních františkánů. František ve své první řeholi napsal: „Musí se radovat, když žijí mezi lidmi, kteří jsou považováni za málo hodnotné.“ V tomto smyslu se František snažil o to, aby se Františkovi dařilo. [2] Z biblického hlediska se v nich odráželo rané praktické křesťanství, které najdeme v Jakubově listu, a mystika východní církve založená na srdci. Zatímco většina mužských františkánů se nakonec stala klerikalizovanými a řádnými církevníky, my jsme tak nezačínali.
Proč neděláte to, čemu říkáte, že věříte
První františkáni a klarisky (ženy, které následovaly Kláru z Assisi) chtěli být praktiky evangelia, a ne pouhými „inspektory“ nebo „správci muzeí“, jak papež František nazývá některé dnešní duchovní. František i Klára nabízeli svá pravidla jako forma vitae neboli „formu života“, abychom použili jejich vlastní slova. Považovali ortopraxi (správnou praxi) za nezbytnou paralelu, a možná dokonce za přednost pouhé verbální ortodoxie (správného učení), a nikoli za nepovinný doplněk či možný důsledek. Historie ukázala, že poměrně velké procento křesťanů se nikdy nedostane k praktickým důsledkům své víry! „Proč neděláte to, čemu říkáte, že věříte?“ ptá se prorok vždy.
Jádrem františkánské ortopraxe je praxe věnovat pozornost různým věcem (přírodě, lidem na okraji, pokoře, putování, žebrotě, misii) namísto toho, abychom se opírali o domácí základnu. Jeho první následovníci se snažili žít evangelium „jednoduše a bez pozlátka“, jak jim říkal František. [3]
Autor Jon Sweeney popisuje, jak se františkánské kázání odehrávalo v každodenních podmínkách:
Duchovní praxe byla u Františka prvořadá
František … byl člověkem činu a pohybu. Duchovní praxe byla prvořadá. Kázání učinil povinným pro všechny, kdo se k němu připojili v jeho způsobu života, ale ne vždy se kázalo zpoza kazatelny. Nejstarší františkánská kázání byla spíše rozhovory pod širým nebem, povzbuzeními, inspiracemi – obvykle když kazatel nebo jiný řeholník chodili po cestách, vedle silnice žebrali, v nemocnicích pečovali o nemocné a doprovázeli umírající, opravovali rozpadající se kostely, působili jako prostředníci mezi lidmi v nesnázích a lidmi u moci a s něhou se dotýkali tvorů a stvoření kolem sebe. [4]
Tuto meditaci si můžete přečíst na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Thomas of Celano, The Remembrance of the Desire of a Soul 158, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 2, The Founder (Hyde Park, NY: New City Press, 2000), 380.
[2] Francis, The Earlier Rule 9, in Francis of Assisi: Early Documents, vol. 1, The Saint (Hyde Park, NY: New City Press, 1999), 70.
[3] Adapted from Richard Rohr, Eager to Love: The Alternative Way of Francis of Assisi (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2014), 84–87; Francis, The Testament 39, in Early Documents, vol. 1, The Saint, 127.
[4] Jon M. Sweeney, St. Francis of Assisi: His Life, Teachings, and Practice (New York: St. Martin’s Essentials, 2019), 91.
Image credit and inspiration: Dimitri Kadiev, Be Praised—mural of Francis and Clare on the side of the CAC (detail), photo of paint on adobe wall. Click here to enlarge image. This mural art on the outside of the CAC represents Francis’ love and acceptance of life in its varied and diverse manifestations.